Sára Vaníček Milesson

12. 3. 2019

Výstava s názvem Elementar si klade otázky po podstatě: vidíme zde bazální geometrické tvary a vzorce vztažené k posvátné geometrii v aktuálním a na první pohled až příliš šablonovitém výstavním modu. Kruh, čtverec a kříž se objevují jako standardně nainstalované objekty, bazální matrice těchto tvarů se opakují v digitálních tiscích, které evokují stejně tak matrix elektronického kódu jako mandaly postavené na virtuálním nesčíselném opakování téhož. Vzrušující napětí tvoří zoxidovaná měď a černý plast vystavených objektů, později se od autorky dozvídám, že slouží jako stavebnice a návštěvníci je mají možnost libovolně přeskládávat. To objekty staví do nového a mnohem zajímavějšího světla, objevuje se téma magie jako hry. Škoda jen, že mě kustod s touto informací minul. Vrcholem výstavy je projekce v malé separátní místnosti, ve které pozorujeme stavbu totemu z vystavených tvarů-objektů v krásné přírodě Českého ráje, na vyvýšeném místě mezi stromy, které nás přenáší kamsi do pohanské minulosti. Autentické zvuky lesa a větru dodávají celé výstavě emoční rozměr a naléhavost bez upatlaného ezoterismu. „Základní geometrické tvary vnímám jako ikony tvorby jako takové. Vertikála a horizontála je pro mě krajina, prostor, ve kterém se nacházíme a můžeme se v něm definovat. Kruh je jednota nebo jednotka. Kříž nevnímám křesťansky, jsou to pro mě čtyři směry, kterými se může jednota udávat. Pravý úhel proto, že jakýkoli jiný je zbytečným detailem v cestě. Jsou to pro mě čtyři body duchovna, čtyři aktivní síly. Spojitost se šperkem? Šperk je pro mě všechno, co šperkem nazveme,“ říká umělkyně.

 

Jana Orlová

 

 

 

 

 

Sára Vaníček Milesson ELEMENTAR, 2018, oxidované měděné desky, antracitová PE (polyetylenová) pěna, rozměry 100 × 250 cm, foto: archiv umělkyně.

Find more stories

Home