Kdo poslouchá UMA Audioguide

12. 3. 2019

Mít tak možnost si jednou týdně pustit audio pořad, který pomocí přívalu slovní energie a dávky ostrých názorů nabudí člověka na další týden ve vizuálním cirkusu současného umění. Upřímně, kousavě a s pořádným nadhledem by ve výměně názorů zhodnotil dění na české vizuální scéně.

Pořad komentovaný pohledem insiderů stále chybí. Jistou interakci nabízí sedmiminutový výstavní průvodce UMA Audioguide, naskakující již přes pět dlouhých let na Sound-cloudu. Má propojovat veřejnost se současným uměním, ale vyvinul se vůbec časem? Záměrem slibného projektu původně bylo nabídnout přes QR kód audio s výživným kontextem přímo návštěvníkům nezávislých galerií v Praze, Brně a Ústí nad Labem, aby ve vystaveném vizuálním chaosu nikdo netápal. Většina přehrání UMA Audioguidu se však přes něj nakonec neodehrává. Stále vítězí tištěná A4 od sečtělého kurátora. Audioví společníci ale poskytují přímější interpretace ve srozumitelné češtině. Na diktafon ho většinou nahrávají ještě studující teoretičky, výlučně ženy, zpovídající pod označením lektorky odpovědné kurátory nebo vystavující umělce. Jenže styl většiny z nich není natolik výrazný, aby je bylo možné od sebe odlišit. A tak se obvykle cyklí v pohřebně znějícím úvodu, nevýrazně představují výstavu a vyslýchané, aby v následném kontrastu o poznání živěji vedly rozhovor. Účelem průvodce ale určitě není nahánět čísla přehrání, možná se všechno úsilí zhodnotí později jako archivní materiál. Je tedy k zamyšlení, jestli obsahuje kvalitní podněty, za které nám další generace budou vděčné. Aktuálně jednotlivá spuštění přes „nezakódovanou cestu“ ukazují na Soundcloudu průměrně padesát a nadprůměrně přes sto přehrání.

Audio-guide by tak měl počítat se zprostředkováním zážitku ze zmeškaných výstav nebo s tím, že je doplňkem fungujícím mimo galerii. Obohacoval by posluchače o atmosféru výstavy spolu s doplňujícími podněty z úst umělců či kurátorů a mohl by brát v potaz limitující formu audia, tedy více vtahovat a utužovat zájem posluchače. K tomu se nejvíce blíží občasné stopáže nabízející komentovanou prohlídku výstavy s úryvky zvukových stop děl nebo přes voiceover vkládané komentáře, kterými v počátcích UMA Audioguidu zpestřovala jednotlivá vyprávění dotázaných dnes již bývalá lektorka Kristýna Kopřivová. Osobní vklad do průvodců aktuálně dodávají reportérky Petra Willerthová, melodickým hlasem Anna Davidová nebo přes úvodní zvuk zachycený na výstavě Jana Gazděková. Nízká finanční odměna je ale u této činnosti dlouhodobě neudrží. Většina tak hrozí, že i nadále bude obsahovat suchý úvod a několik otázek a následných odpovědí. Pokud to Audioguide myslí s proniknutím mezi veřejnost vážně, musí také přidat další distribuční kanály jako Podcasts od iTunes a Spotify nebo se u recenzí propojit s webem Artalk. Projektu tak jednoznačně chybí rozvíjející se tendence a i čerpání inspirace ze zahraničí. Třeba podcast The Lonely Palette, věnující se vždy jednomu vybranému uměleckému dílu, je obohacen o názory a pocity diváků. Jistě by bylo osvěžující si je poslechnout i na UMA Audioguidu.

 

Martina Raclavská

 

 

 

 

 

 

 

Madeleine Berkhemer / Celesta / 2000 / Schenkung Sammlung Hoffmann,  Staatliche Kunstsammlungen Dresden / foto: Havlena 

Find more stories

Home