Theatrum Mundi 2.0

9. 9. 2018

Zuzana Štefková: Připravila jsi intermediální instalaci nazvanou Theatrum Mundi 2.0, zachycující vnitřní prostor člověka a jeho místo v „divadle světa“. Jak tato velkoryse pojatá performance vznikla a o co se jedná?

Darian Alster: Theatrum Mundi poprvé proběhlo v Karlín Studios v roce 2016. Na koncepci jsme tehdy spolupracovaly s Janou Orlovou. Téma bylo Agonie, vznik a zánik. Ústředním místem performance byla točna, na které se střídali performeři. Součástí byli i tanečníci a dobrovolníci. Výsledkem byl kolektivní systém, který fungoval, když se do něj zapojilo víc lidí. První verze trvala šest hodin. Performeři měli zadání, že je to dlouhodobá průběhová performance a že zhruba dvacet minut z těch šesti hodin mají strávit na točně. Tanečníci přímo intuitivně reagovali na prostor a vzniklé situace. Tím, že se lidé pohybovali po celém prostoru, vznikaly nahodilé celky. Dobrovolníci měli soupis činností, které mohou dělat. Třeba chození po místnosti s co největším počtem knih na hlavě, přibíjení papírů na stěnu, věšení prádla nebo rozmazávání vajíčka o zeď. Pak tam byla vrstva, kterou dělal Michal Kindernay, což byla interaktivní projekce, která se snímala z více interaktivních bodů. Diváci a dobrovolníci dostali selfie tyče a na nich byly mobilní telefony, které celou akci točily. Videa se streamovala a skládala do jedné projekce. Na jednom místě se spojovala a na jiném se videa jakoby rozpadala.

 

ZŠ: V čem to bylo v prostorách GASK jiné?

DA: Zůstal ten systém tří vrstev a performeři měli reagovat na psychické stavy. Sbírka GASK se jmenuje Stavy mysli za obrazem a umělecká díla jsou roztříděna podle typů psychických stavů, přičemž protiklady (například radost–smutek) tvoří jeden stav. Performance trvala tři hodiny. Z videí natočených v Karlín Studios vznikla nová videokompozice, do které se přimíchávala nová videa. Anja Kauffman představila hudbu ze zvukové složky nahrané v rámci performance v Karlíně.

 

ZŠ: Jak bys charakterizovala výsledný počin? Je to ještě performance?

DA: Zajímá mě rovina, kdy je to jakási „dočasná instalace“. Uděláš de facto sochu z lidí. Zároveň jsem chtěla diváka přenést do psychického pole. Vytvořili jsme formu psychedelie. Protože divák mohl být trochu dezorientovaný a nemuselo mu být jasné, jestli taky neperformuje. Dost se tam setřela hranice mezi tím, co je život a co performance, kdo je návštěvník a kdo je protagonista.

 

ZŠ: A jaká byla tvoje role při koncipování celku? Přijde mi, že tento typ práce se blíží roli kurátora.

DA: Je to na pomezí uměleckého díla a kurátorství, ale já to vnímám v celku jako svůj umělecký projekt. Nejradši bych v instalaci i sama performovala, ale nejsem si jistá, jak bych to zvládala. Je to ten typ projektu, kdy se smývá hranice mezi umělcem a kurátorem. Ale já nekoriguju, co lidi performují. Já se jich na to neptám.

 

ZŠ: Máš za sebou různé projekty založené na spolupráci. Jak se tento přístup u tebe vyvíjí?

DA: AVU jsem v roce 2007 absolvovala projektem Personal Tarot, kde vystupovalo asi tak 30 lidí. Takže o systémy a formy spolupráce se zajímám už léta. Například z tarotu vím, že když dáš dohromady určité množství informací, vznikne systém. Je to vlastně opis světa. Když vytvoříš strukturu, tak to o světě něco vypovídá.

 

ZŠ: Mohla bys trochu promluvit o symbolice své instalace?

DA: Točna vytváří rotační pohyb a vlastně obraz světa. Inspiraci jsem čerpala ze středověkých rytin zachycujících systém planet nebo třeba psychických funkcí člověka na kruhových obrazech. Je tu kruhový běh času nebo roku. Taky jsem si dělala výzkum o kruhových tancích, kde je kruh symbolem života. Zajímá mě pohyb víru. Další inspirací byly filmy Petera Greenawaye, zvláště Prosperovy knihy, kde se všechny věci dějí zároveň a je na divákovi, co si z toho vybírá a co je schopen vnímat. Celek je víc než jednotlivost. Jde hodně o atmosféru. Vlastně se tím divák dostává do změněného stavu vědomí.

 

ZŠ: Theatrum Mundi je koncipováno jako série performancí. Kolik dalších iterací plánuješ?

DA: Na jaře proběhne další performance ve Veletržním paláci ve Sbírce 19. století Národní galerie. A pak plánujeme takový videototem v Karlin Studios, což bude interaktivní videoinstalace bez performancí, kde budeme pracovat s otočnou projekcí. Materiálem pro videa bude materiál ze tří předchozích cyklů Theatrum Mundi.

 

1 Rozhovor vznikl před uskutečněním performance, která proběhla dne 22. 9. 2018 od 15:00 do 18:00 hod v GASK v Kutné Hoře.

 

Zuzana Štefková

 

 

 

 

 

 

 

Giovanni Paolo Gallucci / Theatrum mundi, et temporis / Benatky / Giovanni Battista Somasco / 1588.

Find more stories

Home