Eva Koťátková

11. 3. 2018

Výstava Evy Koťátkové působila jako malé jeviště. Staré poklice, míče, hadice, oblečení, kovová torza, nůžky a série koláží ale nerozvíjely téma výstavy jako divadelní rekvizity. Pouze visely na zdi jako umlčení svědci, statické kulisy. Odkazovaly na dobu socialistické výroby, sladěné do ostrých odstínů žluté, modré, červené a černé. Tato promyšlená muzeální estetika však probouzela neodolatelnou touhu po hrubém narušení oné výstavní dokonalosti. Většinu galerijního jeviště zabíral červený látkový tunel, symbolizující jícnovou trubici. Neomylně vedl návštěvníka k pointě celé výstavy – 46 minut dlouhému filmu Žaludek světa, promítanému v kruhové nápodobě tohoto orgánu. Film obsahoval devět natočených cvičení, jimiž neviditelný manipulátor úkoloval skupinku dětí v pletených socialistických kostýmech. Je to snad zobrazení autorčina traumatu? Je to pochybná terapeutická hodina, manipulující s děsivě utlumenými dětskými hrdiny? Věty odříkávané vypravěčem ale postupně ozřejmují metaforu školského systému, zobrazujícího děti jako loutky tvarované stereotypy a absurdními pravidly. Jenže zobrazené metafory se prolínají a objevuje se navíc téma žaludku jako prostoru přijímajícího vše, co do něj vložíme. Podobenství našeho světa, které nás stejně tak baví přeplňovat balastem. V posledním cvičení se totiž samotné děti stanou věcmi a děj se zacyklí. Symbolický had požírající vlastní ocas se otiskl i do příběhu české umělkyně. Tento počin totiž spolkl většinu témat a přístupů, jež nám od počátku své kariéry předvedla. Snad zaboření se do pohodlných sedaček kina na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu ukotvilo diváky k tomuto filmu lépe než jeho verze v galerijním prostředí. Za dvě hodiny pozorovacího času se na něj nezůstal dívat ani jeden návštěvník. Neboť kdo vydrží u filmu bez narativního děje, když má kolem sebe množství galerijních sálů nacpaných atraktivními předměty? Snad jen ten, jehož žaludek je jimi už tak nebezpečně přeplněn.

 

Martina Raclavská 

 

 

 

 

 

Eva Koťátková Stomach of the World (Žaludek světa), 2017, pohled do instalace výstavy, Belvedere 21, Vídeň, 2018, foto: Johannes Stoll, © Belvedere, Vídeň.

Find more stories

Home