Mezi rasismem a korektností

11. 6. 2017

Dlouho očekávaný Brnox Kateřiny Šedé napínal struny imaginace dlouho předtím, než spatřil denní světlo. Spontánní marketingová kampaň v podobě „leaků“ z terénního výzkumu, která se odehrávala hlavně na Facebooku autorky, slibovala, že se konečně setkáme s novou perspektivou nahlížení na sociálně vyloučenou lokalitu. Je možné vyvarovat se korektnosti, která kolem brněnského Bronxu našlapuje po špičkách, v úzkostlivém stresu, aby se autorka nedopustila právě nekorektnosti, nereprodukovala stereotyp? A to aniž by takový projekt sklouzl do rasistických klišé a nezahrával si tak s ohněm? Kateřině Šedé se nakonec nepovedlo ani jedno, navzdory tomu, že Brnox představuje v genealogii její tvorby významný posun.

Výsledná kniha má být „portrétem lokality“, opřeným o blíže nedefinovaný způsob pouličního sběru dat – příběhů, vtipů, receptů a různorodých reakcí od lidí, kteří se v Bronxu nacházejí. Takový koktejl nápadů umíchaný z ingrediencí posbíraných v temných uličkách a zákoutích chutná na prvních pár doušků, nicméně s postupem času začínáme docházet ke zjištění, že tahle party je trochu divná. Dokonce zjišťujeme, že podivné účinky tohoto koktejlu vyvolávají otázky, co do něj kdo přimíchal za toxické ingredience.

 

Po sto stránkách rozečteného Brnoxu se totiž čtenář může přistihnout, že začíná čekat, „kdy se konečně něco začne dít“. Jeho zvědavost ale upadá a zábava hořkne v ústech. Začíná tušit, co ho čeká na další stránce, a vtipné scénky z každodenního života zdejších obyvatel začínají ztrácet svůj efekt, protože se přistihujeme, že jsme svým vlastním smíchem už docela znechuceni. Tragikomické vyznění historek neustále volá po odhalení druhé strany mince. Namísto toho ale komedie složená z exekucí, deprivace, rasismu a beznaděje není nakonec ničím jiným než privilegovanou perspektivou účastníka zájezdu do safari. Žije zde spousta exotických druhů lidí se zvláštními zvyklostmi a názory, jejichž děti si hrají na ulicích, a když trochu vyrostou, začnou si střílet nejrůznější pestrobarevné drogy.

Pokud se prvním krůčkům daří otevírat perspektivu „mimo dobro a zlo“, tedy mimo korektnost a rasismus směrem ke třetí cestě ironické subverze všech přítomných identit, včetně té gádžovské, po pečlivé četbě se nelze zbavit dojmu, že jsme nakonec nebyli svědky ničeho jiného než spektáklu, který se snaží sám sebe legitimizovat tím, že do lokality přišel se zcela upřímným a nesoudícím zájmem. To ale nemůže fungovat, a to nejen z toho důvodu, že taková pozice v posledku neexistuje, ale především proto, že to, co knize chybí k tomu, aby se vystříhala neustálého sklouzávání k plytké zábavě na cizí úkor, je právě politická a veskrze angažovaná pozice. Brněnský Bronx není nic, k čemu by bylo možné zaujímat nějaký „neutrální postoj“, a představa, že v něm lze pracovat za použití pouhé lidské vstřícnosti a zvědavosti, hraničí s naivitou. To, co z takové „fenomenologie ghetta“ nakonec vzniká, je kniha, která jedna klišé boří, druhá reprodukuje a třetí vytváří.

Martin Vrba

 

Kateřina Šedá / Brnox. Průvodce brněnským Bronxem: akce Kateřiny Šedé / Brno / Kateřina Šedá ve spolupráci s Tripitaka, z. s., 2017 (1. vydání 2016) / foto: Kristína Drinková.

Kateřina Šedá / z projektu Brnox / foto: Martin Hlavica.

Find more stories

Home