Kristýna a Marek Milde Ztracená spojení

11. 4. 2017

Dílo brooklynských umělců Kristýny a Marka Mildeových prošlo v posledních letech řadou proměn a od individuální tvorby se vyvinulo do kolaborativních projektů, které jsou často značně rozsáhlé, místně specifické a vytvářejí interaktivní prostředí umožňující nové poznání a získání nové zkušenosti. Podobně jako výlet do hor zahrnuje i jejich umělecká praxe promy- šlenou cestu životním prostředím, která nabízí nové perspektivy a pohledy na to, co jsme my lidé možná již v průběhu antropocénu zapomněli.

Horské výpravy i další aktivity související s objevováním přírody tvoří významnou součást života Kristýny a Marka Mildeových, přičemž oni sami je považují za paralelní praxi ke svým uměleckým projektům. Mildeovi, kteří vyrostli v Praze, v blízkosti otevřené krajiny a lesů, zde zažili tradice spojené s využíváním přírody k praktickým účelům, včetně celostní medicíny. V teorii Posvátné geometrie je obsažena zásada vzájemné propojenosti zkoumající vztahy mezi jednotlivými bytostmi a univerzem. Příroda poskytuje formy, vzory, a struktury vytvořené od miniaturních částeček přes projevy života pozorovatelné lidským okem až po širší kosmos. Současný život a jeho tlak na produktivitu nás však od těchto souvislostí odvádí. Tyto zásadní koncepty Mildeovy vždy fascinovaly a přesun do New yorku jen posílil jejich zájem o zkoumání kulturních témat, které jsou ovlivneny odcizením od přírody. Jejich práce a projekty si kladou za cíl vzájemně konfrontovat dilema dvou odlišných světů: přírody s její otevřeností a přístupností a prostorové omezenosti našeho městského prostředí, determinovaného vykalkulovanými architektonickými konstrukcemi. Do prostředí tohoto pravoúhlého světa se rodí moderní člověk, „Homo Interius“, který zde tráví většinu svého života, vzdálen metafyzickým principům nedělitelné jednoty přírody.

Účastníci jejich projektů jsou podněcováni k tomu, aby se znovu zamýšleli nad vztahem běžné reality k přírodě a objevili tak ztracené pojítko naší kultury ke kontextu životního prostředí. Obdobně jako u každé introspektivní cesty je i zde třeba začít v podzemí a zblízka se zaměřit na zkoumání kořenů stromů a keřů. Stromy pod zemí vytvářejí síť, jejímž prostřednictvím vzájemně komunikují na velkou vzdálenost, skryty zrakům návštěvníků a nezávisle na tom, co se děje nad zemí. Samotná vizuální stránka této sítě dokonale připomíná náš současný internet. In-Tree-Net je místně specifická instalace vytvořená ze stromů a větví připevněných na stěny a stropy budovy, realizovaná na různých místech, například v Praze (Karlin Studios, 2012). Stromy a industriální prvky se prolínají se strohostí prostředí a přinášejí divákovi matoucí zážitek, neboť si není jistý, zda hledí na technická potrubí a dráty, nebo na kmeny a větve stromů. Instalace představuje ekosystém lesa a zároveň je paralelou k lymfatickému systému lidského těla. Tam, kde se architektura obvykle snaží funkční konstrukce zakrýt, In-Tree-Net odkrývá souvislosti a připomíná nám hlubokou vzájemnou závislost lidstva a přírody.

Naše cesta nás zavádí dále na náhorní plošinu, kde rostou květiny a drobné keře. Květiny mají v každé kultuře dlouhou tradici, přičemž jejich tvar, barva a vůně jsou nositeli symbolů a významů tvořících vlastní vizuální jazyk. Přesto, vinou našeho městského životního stylu, a to především u mladší generace, jsme zapomněli na přítomnost divokých květin a postupně se k nim stali necitlivými. Toto trvalé dilema se Mildeovým stalo inspirací k vytvoření jejich nejnovějšího a stále se rozvíjejícího díla nesoucího název Zdivočení (Gone Wild, 2016), zahájeného v newyorském muzeu ve výstavě Chance Ecologies. ústřední myšlenkou bylo využít ne-kulturních a divokých místních rostlin považovaných za „plevel“, které umělci pravidelně sbírali v postindustriálním prostředí v okolí řeky Flushing, namísto jejich kulturních variant. Kytice, jež z nich pak vytvořili, použili v rámci situacionistických intervencí, při nichž je rozdávali různým příslušníkům místní komunity pro užití při jejich slavnostech. Vše bylo fotograficky dokumentováno a použito v rámci instalace představující fiktivní domácnost v Queens muzeu. Během projektu Mildeovi dále vytvořili instalaci v podobě květinového stánku, který sloužil jako platforma pro jejich workshop věnovaný vázání kytic z divokých květin, při němž si účastníci mohli uvít vlastní vazby. Na oplátku pak měli sdílet fotografii svých kytic užitých jako bytové dekorace nebo dárky. Mildeovi v tomto projektu vidí způsob, jak účastníky vést ke znovunalezení ztraceného vědomí o rostlinách, a k propojení s přírodou a cyklem ročních obobí, což je aktuální především dnes, kdy jsou systémové procesy země silně ovlivněny lidským působením.

Vědci zkoumající antropocén se doposud nedokážou shodnout na přesných údajích, je však nepopiratelné, že okamžikem, kdy jsme získali schopnost rozpoznávat dopady na planetu jako celek, začala nepochybně nová geologická éra. Lidi od předchozích obyvatel Země odlišuje myšlenka, že jsme prvními, kdo si tuto skutečnost uvědomuje a připouští. Tato skutečnost je hnací silou prací Kristýny a Marka Mildeových. Vzhledem k tomu, že změna v našem vztahu k životnímu prostředí přímo ovlivňuje životní prostředí samotné, představují jejich projekty malé kroky k uvědomění a nabízí alternativu k našemu odcizenému způsobu života. „Je těžké si rozsah obrovských problémů vůbec připustit, je spíše realistické se zabývat těmi menšími každodenními,“ říká Marek Milde. „Architektura má hluboký dopad na chování a myšlení lidí. Jen se nad tím zamyslete. Rodíme se v kubickém prostoru. Žijeme, spíme a jíme v pravoúhlých prostorech a nakonec nás pohřbí ve hranaté rakvi. To vede ke vzniku hranaté mentality, pomíjející vztahy a zaměřené jen na funkci. Náš uměle vytvořený svět, definovaný zkonstruovanými budovami a umělými útvary, z koncepčního hlediska funguje výborně. Ale na energetické a emoční úrovni zásadně pokulhává. Potřeba mentálního a fyzického „propojení“ nebyla pro lidstvo nikdy naléhavější než dnes, a prostřednictvím svých projektů chceme tuto možnost nabídnout.“

Zbývá poslední kilometr na cestě na horu a pak už budeme stát na vrcholu, odkud uvidíme z vysokého nadhledu krajinu i město. Nabízí se nám zcela odlišná perspektiva a pohled zhora nám dovoluje prozkoumat obrovský vliv lidstva na planetu Zemi a připomíná nám i neviditelné síly a energie, jež působí v našem ekosystému. Nemusíme mít strach ze znečištěného vzduchu jako v městských parcích a na náměstích a můžeme se zhluboka nadechnout a pocítit přírodu v nejčistší podobě. Změnu si však uvědomíme, jakmile se vrátíme do industriální betonové džungle, která produkuje svojí vlastní vykonstruovanou krajinu syntetických pachů a vůní a rozmlžuje tak hranici mezi umělým a přírodním. Přirozenými vůněmi a mapováním našich domovů se zabývá projekt Kabinet vůní (Cabinet of Smells, 2015), který zkoumá myšlenku, co je vůně domova a zda se sestává z osobních předmětů. Věnuje se konceptu domácího prostředí a lidskému vlivu na přírodu. Projekt ve formě laboratoře destiluje vůně různých domácích objektů, jako například starých knih, ponožek, odpadků atp., přičemž vzniká parfém reprezentující původ a identitu vlastníka. Tento projekt upozorňuje na vliv kapitalistického průmyslu na naše vnímání vůní a zabývá se nepřirozenou realitou světa umělých vůní přítomných prakticky ve všech produktech a zboží. Kabinet vůní nám dává možnost uvědomit si jeho dopady na náš život i to, jak daleko jsme se posunuli od přirozeného života a harmonického vztahu k přírodě a osobnímu prostředí. Tím, že návštěvníky přiměje zamyslet se nad tím, co je pravá vůně domova, nabízí možnost přehodnotit produkty, které používáme a zároveň dovoluje kritický pohled na často zbytečné a znečišťující vedlejší efekty naší společnosti. To, jak se lidé chovají k planetě, je jednosměrný proces: není vratný a příroda ponese ještě dlouhou dobu nesmazatelné stopy. Proces destilace, tak představuje rituál, jehož produkty nám umožňují znovu navázat tyto ztracené vazby.

Mildeovi ve svých pracích uvádějí moderní život a běžné rituály do nového rámce, jejich přístup je také vizionářský a „archeologický“, zkoumá kulturní memy a nastiňuje budoucnost, v níž lze znovu navázat ztracené vazby k přírodnímu prostředí, a to cestou uvědomění a aktivní podpory vzájemné integrity kultury a přírody.

Sarah Corona je historička umění působící v New Yorku. Je zakladatelkou sarahcrown a ROOMSERVICE.

Kristýna a Marek Milde jsou čeští umělci žijící v newyorském Brooklynu. Jejich práce se zabývá problematikou odcizení různorodých forem moderního životního stylu, od přírody a širšího environmentálního kontextu. Ve své tvorbě Mildeovi prozkoumávají témata, jako jsou domov, jídlo a kulturní rituály běžné denní reality, a nabízí publiku formou různých akcí a situací pozici aktivní role, která umožňuje nový vhled na vžité kulturní normativy a stereotypy. Umělci ve své tvorbě užívají multidisciplinární formy zahrnující situační intervence, workshopy a instalace, které slouží jako prostředek pro vytvoření environmentální zkušenosti. Kristýna a Marek Mildeovi se zúčastnili řady samostatných a skupinových výstav, doma i v zahraničí, například v Queens Museum, NYC (2016), Hudson Valley Center for Contemporary Art, Peekskill NY (2016); Temple Contemporary, Philadelphia (2015), EFA Project Space (2015), Smack Mellon Gallery, Brooklyn, (2014), MoMA Studio NYC (2012), NURTUREart, Brooklyn (2011). V České republice například v DOX (2013), Meet Factory (2013), zámku Třebešice (2013), Galerii Futura (2012), Karlín Studios (2012) a v Galerii Califia (2011). Jejich práce byly prezentovány v médiích jako New York Times, Brooklyn Rail, Flashart Italy, Hyperallergic, Arttribune, NYFA Current, WG News, Artyčok TV, Česká televize a Český rozhlas. Kristýna Milde vystudovala malbu na Assenza Malschule v Basileji. Marek Milde  vystudoval sochařství v Ateliéru Dodekaeder v Německu. Oba absolvovovali magisterské studium (MFA) oboru intermediální tvorby na New Yorské Queens College CUNY. www.mildeart.com

 

Kristýna a Marek Milde PopCorn Rock, 2016 pohled na místně specifickou instalaci v Art in the Fields v Pensylvánii, USA, petroglyfy vytesané do kamene zobrazující současny příběh dějin kukuřice, například molekulární strukturu vysoce–fruktózového kukuřičného sirupu, 1,2 m × 2,5 m × 2 m. Foto: archív umělců.

Kristýna a Marek Milde Kabinet vůní (Cabinet of Smells), 2015 pohled do instalace výstavy Double Vision v EFA Project Space, NYC, kde umělci destilují vůni domova, stoly, destilační přístroje, laboratorní sklo a náčiní, lahvičky na parfémy, chemikálie, kolekce domácích objektů jako staré knihy, hračky, jídlo, suché květiny, odpadky, rohožka, 4,5 m × 4,5 m × 1,5 m.

Krajina domova (Homescape), 2014, pohled ze samostatné výstavy Hory a doliny pohovkové divočiny na Wave Hill, Bronx NY hliníkový rám, kolečka, izolační materiál, půda, mech, tráva, kapradě a kamení, 75 cm × 162 cm × 81 cm; 75 cm × 81 cm × 81 cm. Foto: archív umělců.

Kristýna a Marek Milde In-Tree-Net, 2013 pohled do místně specifické instalace výstavy Domácí krajiny, Karlin Studios, Praha, kmeny a větve, instalatérské úchyty, 14 m × 2 m × 3 m;

In-Tree-Net, 2011 pohled do místně specifické instalace výstavy Zelená v galerii Califia, Horažďovice, kmeny a větve stromu, instalatérské úchyty, 4,5 m × 1 m × 15 cm. Foto: archív umělců.

Find more stories

Home