Samson Kambalu Nesnesitelná lehkost filmů Nyau 1

15. 6. 2016

Marie Meixnerová: Co je to Nyau?

Samson Kambalu: Nyau je filozofie přebytku jihoafrického národa Chewa. Jedná se o celou filozofickou kosmologii zahrnující všechny stránky každodenního života. Nyau je v podstatě dar – přebytečný majetek, čas nacházející se mimo pracovní svět a zároveň nutnost uvnitř daného systému – energie, kterou nelze využít. Příslušníci národa Chewa s přebytkem neobchodují. Namísto toho jej oslavují skrze Nyau, soubor aktivit, k nimž patří též umění, nesmírné hýření, dávání darů a pořádání hostin. Tato Gule Wamkulu (doslova Velká hra) se odehrává pod vedením masek Nyau během slavností, iniciačních obřadů či pohřbů, z nichž je utkáno předivo běžného života tohoto národa.

 

MM: Jakou to má souvislost s kinematografií Nyau a zvláště pak s vašimi filmy v duchu Nyau?

SK: Kmen Chewa už žádné masky určené pro divadelní představení a obřady rozdávání darů nevyrábí, vše, co u nich spatříte, je určeno turistům. Během mého dospívání se skutečný duch Nyau přesunul do filmu. Filmy Nyau byly samostatným světem uprostřed věku technologie prostupujícího běžný život v Malawi. Chewové se začali chovali stejně, jako by hráli ve filmu v duchu Nyau! Zahraniční filmy procházely rukama potulných promítačů a doznávaly přitom značných změn: dialogy se vystřihávaly nebo zrychlovaly, jednotlivé scény se pouštěly pozadu nebo zpomaleně – vše proto, aby se dosáhlo živější a bezprostřednější atmosféry při projekci. K celkovému dojmu bylo třeba přičíst ještě hlučný a nespolehlivý starý projektor, který se neustále rozbíjel, a bylo do něj třeba stále dokola zakládat film. Vznikalo tak nelineární pojetí filmu i času, spíše slavnost než projekce – zkrátka dar.

Rozmanitá vizuální kultura, která se kolem filmu Nyau rozvinula, mě přivedla již v raném věku ke studiu výtvarného umění – tehdy poutavých filmových plakátů (originálních i upravovaných) visících na stromech, jež lemovaly cestu do školy, a také šikovného inscenování filmových projekcí potulnými promítači. Toužil jsem kreslit ninji, Chaplina a Clinta Eastwooda tak, jak je podávali promítači, a spolu se všemi ostatními dětmi na hřišti jsem se chtěl stát filmovou hvězdou a létat vzduchem jako Bruce Lee. Byl to jen vzdálený sen, protože v Malawi pochopitelně žádný Hollywood nebyl. Jako realističtější se jevila možnost stát se promítačem a nechat lidi chodit pozpátku nebo po vodě jako Ježíše; nechat doživotního prezidenta Dr. Kamuzu Bandu s vypnutým zvukem stále dokola opakovat jako kolovrátek „doslova nahý“, „doslova nahý“, „doslova nahý“, jako v nějaké Gule. Tento sen jsem si následně splnil při svém působení v oblasti konceptuálního umění. V mých psychogeografických filmech může Nyau znamenat „suverenitu“ – moje místně specifické filmy Nyau jsou hledáním prchavých momentů a mými „skutečnými“ dary, kdy dávám sám sebe mimo nezbytnost, svět práce a společenská pravidla – mé bytí ve světě na univerzální škále.Ve filmech v duchu Nyau měly svůj původ fantastické účesy lidí, například vyholené hlavy po vzoru šaolinských mnichů. Ve čtvrtích řádili gangsteři s nunčaky, dívky se oblékaly a chovaly směšně, to vše kvůli filmu. Vznikl rovněž celý módní styl – v té době se totiž do Malawi nesmělo dovážet obnošené šatstvo a jednotliví krejčí na verandách mezi sebou soutěžili, kdo dokáže vytvořit elegantnější oblečení v duchu filmů Nyau. Bez ovlivnění nezůstal ani běžný jazyk – čičevština byla prošpikována anglickými a čínskými větami pocházejícími z filmových projekcí. Období nyauského filmu skončilo náhle s nástupem VHS v polovině 80. let. Stačilo však na mně zanechat trvalý dojem.

MM: Kdysi jste prohlásil, 2 že ve vašich filmech „nejde jen o konečný produkt – je třeba si rovněž představovat mě v procesu tvorby díla“. Jak tedy vypadá váš tvůrčí proces?

SK: Procházím se s digitálním fotoaparátem v batohu a hledám své skutečné já – Gule – v podstatě tvůrčím způsobem „mrhám časem“. V prchavém okamžiku mi určitá scéna v krajině a váha fotoaparátu v mém batohu mohou pomoci odhalit Nyau – mé suverénní poetické já. To pak zachycuji na film tak, že zastavuji cizí lidi a žádám je, aby mne natočili, nebo kameru stavím na „nalezený“ podstavec, kámen, zeď atp. Film utváří proces jeho vzniku – od prvotního nápadu, přes počítač, kde film sestříhám, až po galerii nebo sociální síť, kde filmy zveřejňuji jako intervence. To vše je součástí mého přístupu k filmu jako k suverénní činnosti – mimo život a vztahy ve věku technologické repeti- tivnosti.

 

MM: Vaše filmy Nyau typicky fungují jako vícekanálové instalace v bílých kostkách, které jsou hravým způsobem proměněny v kostky černé. Od stropu visí na úrovni diváků několik HD projektorů (nebo jsou položeny na dřevěném soklu), přičemž kabeláž je zcela přiznaně vedena po povrchu. Každý z projektorů promítá jednu videosmyčku na černou zeď, projekce má velikost standardního televizního přijímače, přičemž krátké a obvykle i němé smyčky vypadají jako raná filmová díla. Člověku ale velmi záhy dojde, že jimi nejsou, a probíhá tu nějaká hra… extrémní hravost ve videích samotných i ve způsobu jejich prezentace.

SK: Filmy Nyau kladou důraz na intimní stránku technologického opakování a přistupují k nové technologii informačního věku jako k příležitosti pro suverénní činnosti. Filmy Nyau proniká široká technologická síť – počínaje objektivy a kamerami, přes internet, střihové programy, projektory, dokonce až po plakáty a n„nalezené“ natáčecí lokace atp.


MM:
Zdá se, že ve vašich filmech Nyau hrají velmi důležitou roli aluze na raný film, nikoli ve smyslu, že byste se k počátkům kinematografie nebo jejímu vývoji přímo odkazoval, ale spíše prostřednictvím situacionistického přístupu k filmovému médiu nebo možná reflexí vlastní rané zkušenosti s filmovou projekcí.

SK: Kinematografie Nyau se svou bezprostředností velmi podobá ranému „kinu atrakcí“ bratří Lumièrů. V něm si diváci velmi dobře uvědomovali přítomný okamžik projekce – šlo o živé a intuitivní sledování filmového média v improvizovaných „kinosálech“ umístěných v různých kavárnách, či dokonce v cirkusových stanech. Přesně tento typ kinematografie mne zajímá a přináší mi vzpomínky na léta, kdy jsem během svého dospívání v Africe sledoval filmy.Podobně jako lumièrovské „kino atrakcí“ zahrnovala kinematografie Nyau doprovodné spektákly, jako například vystoupení polykačů ohně, akrobatů či boxerů, které přispívaly k atmosféře živosti a štědrosti. Divadelní soubor Kwathu, který v průběhu dne vystupoval v prostorách katolického sboru, pod vlivem nyauských filmů některé části her zpomaloval a prokládal je náhlými úseky zrychlených pohybů. V tom je smysl darovaného času, který inspiroval rovněž raný avantgardní film a umění od kubismu a Duchampa po Picabiu a situacionisty, kteří usilovali o přenesení setkání s uměním (včetně filmu) zpět do skutečného života.

 

MM: Docela by mě zajímal váš přístup k médiu…

SK: Nyau se u mě mimo filmovou tvorbu projevuje i v literatuře a mnoha dalšími různými způsoby. Z estetiky Nyau vycházely i mé interaktivní instalace, jako například Sanguinetti Breakout Area umístěná na benátském bienále v roce 2015. Holyballismus, kvazináboženství soustředěné kolem kopacího míče polepeného stránkami z Bible, byl zase pokusem o moderní náboženství v duchu Nyau – přehodnocení mého křesťanského dědictví. K náboženství v něm přistupuji jako k tvůrčí hře – Gule Wamkulu – a formě dávání darů.

Stejně jako blues pochází i Nyau z ničeho. Při tvůrčích hrách se humoru a nadbytku nelze vyhnout. Nyau jde napříč jakýmikoli hierarchiemi či médii. Je narušujícím, ale zároveň tvůrčím prostředím. Je to jediný druh umění, jehož jsem si vědom.


Rozhovor vznikl ve spolupráci s festivalem filmové animace a současného umění PAF Olomouc. Účast Samsona Kambalu na PAF 2015 proběhla v rámci projektu Festivaly živého kina iniciovaného PAF a byla podpořena grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.

Samson Kambalu (1975), konceptuální umělec a spisovatel, pochází z afrického Malawi, v současnosti žije ve Velké Británii. V roce 2015 vystavoval mj. na bienále v Benátkách (samsonkambalu.com).

 

1 Část rozhovoru otištěna jako Marie MEIXNEROVÁ, „Samson Kambalu: Nesnesitelná lehkost filmů Nyau“, in: Katalog PAF 2015, Olomouc: Pastiche Filmz 2015, s. 82–83.

2 „Samson Kambalu: Sepia Rain“. Stevenson [online], http://www. stevenson.info/exhibitions/kambalu/index2014.html (cit. 8. 10. 2015).

 

10 PRAVIDEL FILMŮ NYAU

Kinematografie Nyau přistupuje k filmu jako ke svrchované aktivitě. Natáčení filmu je způsobem, jak uniknout omezením a konvencím každodenního života, samotné „já“ je při něm s hravostí zařazováno do většího řádu věcí. Slovo Nyau v čičevštině znamená „přebytek“.

 

DESATERO FILMŮ NYAU

1. Film Nyau musí být pojat jako méně než minutový klip.

2. Herecký výkon by měl být spontánní a místně-specificky reagovat na „nalezenou“ architekturu, krajinu nebo předměty.

3. Mezi zachycenou performancí a médiem filmu musí vždy probíhat dialog.

5. Kostým musí pocházet z každodenního života.

6. Herecký výkon musí být umírněný, ale jakoby z jiného světa, transgresivní a hravý.

7. Střih musí být omezen na estetiku primitivního a němého filmu.

8. Zvuk a hudba musí být ve filmu používány omezeně,nebo provozovány živě na jeho projekci.

9. Filmy Nyau musí být promítány v speciálních kinoboxech nebo v improvizovaném promítacím sále, který je v souladu s duchem filmu.

10. Filmy Nyau musí podporovat aktivní účast publika. Samson Kambalu, 26. srpna 2013

 

Samson Kambalu Holly Ball, 2009 foto: archiv umělce.

Samson Kambalu Sanguinetti Breakout Area, 2015 pohled do instalace na Benátském bienále All The Worlds Futures, Benátky, 2015 foto: (c) Marie Meixnerová.

Sepia Rain pohled do instalace, Stevenson Gallery, Johannesburg , 2014 foto: archiv umělce. Two Mushroom Clouds, 2012 video still, foto: archiv umělce.

 

Marie Meixnerová (1986) je kurátorka, umělkyně a teoretička (pifpaf.cz).

Find more stories

Home