David Hanvald Kerstin Engholm Gallery / Vídeň

15. 6. 2016

Vídeňská Kerstin Engholm Gallery poprvé představuje rakouskému publiku samostatnou výstavou tvorbu českého malíře střední generace Davida Hanvalda. Citlivě zrekonstruovaný výstavní prostor na „galerijní“ Chleifmühlgasse poskytuje ideální podmínky k prezentaci Hanvaldových obrazů s modernistickými východisky a akcentuje architektonickou organizaci jejich ploch. Výstava, která nenese žádný název, předkládá výběr prací z posledních přibližně tří let a vznikla ve spolupráci s kurátorem Martinem Dostálem.

Hanvald ve své tvorbě vědomě a opakovaně užívá starších uměleckých děl, konkrétních staveb či užitého designu k volné reintepretaci. Nejedná se ani tak o jejich programové zpochybňování, jako spíše o postupnou formální analýzu a nadto o zkoumání problematiky historického formování média malby. V minulosti Hanvald například interpretoval dílo ruského modernisty El Lissitského. V případě ruských modernistů se výzkum formy odehrával pohledem „dovnitř“. Její osvobození si nelze představit bez vlivu tehdejší filosofické a mystické doktríny, například bez působení teosofické společnosti Rudolfa Steinera, který zdůrazňoval vizuální aspekt spirituality, či textů ruského filosofa Petra Demjanoviče Uspenského. Pro Maleviče byl život v trojdimenzionálním světě otázkou pomíjivosti a limitu; usiloval o nalezení čtvrté dimenze.

Hanvald k touze modernistů po duchovní transformaci zaujímá neutrální postoj. Vybrané historické artefakty používá jako pojmy a vizuální formy, jimiž rozpracovává otázku trojrozměrnosti malby. Na výstavě je tak možné sledovat několik prací doslova překračujících rám obrazu – dílo se například skládá z různých formátů (cyklus Kunst – History – XVII , 2013), jindy nás klame, když jednou stranou  vybíhá do prostoru (cyklus Green Series – No. 2B , 2015) či sám sebe variuje ve více kusech (cyklus Kunst – History – XX , 2014; zde můžeme najít podobnost s prací amerického minimalisty Donalda Judda). Původní význam jednotlivých děl ztrácí jasnou obsahotvornou funkci; vzniká protiklad mezi kdysi vážně míněným obsahem a odosobněnou povrchností estetické autonomie jeho nového zpracování, aniž by se tím však současný výsledek diskvalifikoval.

 

Pohled do instalace výstavy Davida Hanvalda v Kerstin Engholm Gallery, zleva: č. 17, z cyklu Kunsthistorie , 2013, 220 × 160 cm, asambláž na plátně, PLOT č. 3 , z cyklu Lidová dovednost , 2015, akryl a sprej na plátně, 208 × 239 cm, foto: Stefan Lux.

 

Monika Doležalová

Find more stories

Home