Adéla Součková Galerie Vyšehrad / Praha

15. 6. 2016

Kresby Adély Součkové jsou jasně rozpoznatelné okruhem námětů, které autorka užívá jako archetypální znaky pro zobrazování světa obývaného vlastními mytickými bytostmi. Tak jako se klasické mýty vztahují k základním protikladům, také její záznamy zachycují napětí přírodního a lidského světa, těla a duše, srdce a rozumu.

Na pozadí rovnovážné citlivosti a osobité poetiky se však zřetelně rýsuje i silný politicko-ekologický podtext a jemně kritický společenský komentář.

Přestože Součková pracuje ve více médiích, výstava Virtuální jeskyně a zlatá klícka představuje kresby na papíře a textilu. V těchto subtilních liniích, doplněných texty, básněmi či otevřenými otázkami, autorka odhaluje svůj „epos o světě“. O světě sestávajícím z protikladů, v němž se prolíná virtuální realita s humanistickou emblematikou, symboly současného technologického pokroku s piktogramy a linkami připomínajícími jeskynní malby; dětské říkanky s všedními truismy. Tyto ikonografie, současná i tradiční, nejsou v rozporu – v díle Adély Součkové se přirozeně prolínají. Dochází v nich i k přenosu významů opačným směrem: místo přejímání skutečností do nové terminologie se fenomény, které jsme si zvykli vnímat v kontextu digitálních médií – výrazy „sdílet“, „připojit“ a pod. –, vrací zpět do kontextu reálného života.

Důležitá je metafora klece jako určitého rozhraní, dělícího uvnitř a vně, prázdno a naplnění, setrvání a únik. Dalším zástupným symbolem je žebřík (stoupání, vzrůst) či oblak (ve smyslu internetového „cloudu“). Nechybí ani autorčina ikonická zvířata – jelen a jednorožec.

Většina kreseb připomíná útržky z jakési encyklopedie či anatomického atlasu: objekty jsou svlečeny z kůže, obnaženy až na svalstvo, jednotlivé části jsou označeny a popsány. Vrstvením přes sebe vzniká shluk znaků a informací.

Expozici Adély Součkové můžeme vnímat jako memetickou mapu, zobrazující proza- tímní křehkou rovnováhu na zemi.

 

Adéla Součková Přesypu hodiny , 2014 malba na prostěradle, 50 × 40 cm foto: Tomáš Souček archiv Galerie Vyšehrad.

 

Kateřina Štroblová

Find more stories

Home