Galerie Vyšehrad

26. 3. 2016

Galerie Vyšehrad, sídlící v komorním prostoru středověké strážní věže vyšehradského areálu, pořádá od roku 1990 výstavy pod záštitou Miloslavy Havelkové. Od března 2015 koncipuje dramaturgii kurátor, teoretik a kritik Petr Vaňous (1975). Oproti předchozímu tematicky nevyhraněnému programu se koncentruje na mladou malířskou scénu, na tvorbu, která se zabývá možnostmi obrazu i přesahy do jiných médií. Kurátor, jenž se soustavně podílí na formulování teoretických východisek současné české malby, zde představuje začínající autory i etablované umělce, s nimiž dlouhodoběji spolupracuje. Nabízí tak svůj pohled na aktuální projevy v rámci sledovaného média.

Marie Haškovcová: Uvažuješ o dramaturgii výstav i z hlediska pestrosti autorských přístupů a možnosti jejich konfrontace? Soustředíš se na některou tendenci nebo koncept?

Petr Vaňous: Jde mi především o rozmani tost přístupů k obrazu, ale také o vztah obrazu a současnosti. O to, aby malba otevírala nějaký obecnější problém nebo aktualizovala nějaké důležité téma, které rezonuje s tím, jak, v čem a proč nyní žijeme. Čím dál více zjišťuji, že medialita obrazu je vhodným nástrojem k zachycení a uchování toho, co lze jinak jen stěží podchytit. Jde o jiný druh přesnosti ve vyjádření, nežli skýtá diskursivní model. V tom spočívá jeho těžko nahraditelná svoboda.

 

MH: Které projevy považuješ za nejzajímavější? Zajímá mladé umělce nabourávání stereotypních představ o povaze/hranicích obrazu?

PV: Nezaměřuji se prioritně na formu či výraz malby, ale na schopnost autora proniknout do citlivé sféry současného dění a na schopnost srozumitelně tento průnik ztvárnit. I negace nějakého konkrétního problému by měla mít důvod, aby se nestávala samoúčelem. Za zajímavé projevy považuji ty, které jsem vystavil a plánuji vystavit. Ať už to byl projekt Ladislavy Gažiové Pes na střeše, Matheria Jana Poupěte, nebo Papírová zeď  Ondřeje Basjuka.


MH:
Reflektuješ ve své činnosti vyšehradský genius loci? Na jaké publikum výstavy cílí?

PV: Zatím k tomu došlo pouze jednou. Poslední výstava Jakuba Tomáše nazvaná Hanka a Linda parafrázovala jednak Myslbekova sousoší s motivy obrozenecké mytologie deponovaná v areálu NKP Vyšehrad, jednak celé podivné podhoubí českého národního obrození, které vyrůstalo mimo jiné z falzifikátů Zelenohorského a Královédvorského rukopisu. Výstava nastolila otázky po vztahu umění a politiky, účelu a jeho prostředků, což je, zdá se mi, velmi aktuální. V kategoriích cílových skupin neuvažuji, nejsem manažer ani marketingový pracovník. Jde mi o rozvíjení, prohlubování a uchovávání určité citlivosti napříč sociálním spektrem potenciálních ná- vštěvníků galerie.

 

MH: Zvažuješ představení i nějakého zahraničního autora?

PV: Pokud tak učiním, vystačím si se střední Evropou, která zažívá přibližně to co my. Pro- to je pro mě tento region důležitý a v reflexi také blízký.

 

Galerie Vyšehrad / pohled do instalace výstavy Jana Poupěte Matheria / 2015 / foto: Tomáš Souček.

Galerie Vyšehrad / pohled do instalace výstavy Ondřeje Basjuka Papírová zeď / 2015 / foto: Tomáš Souček.

 

Marie Haškovcová

Find more stories

Home