Anna Hulačová Blízká setkání vlastního druhu

14. 10. 2015

Tvorba Anny Hulačové je spjata se sochařstvím. Vyniká specifickým citem pro prostředí venkova, kde vyrostla a dospívala. Její umělecký potenciál tak vychází z českých lidových tradic, které jí učarovaly svou estetikou a rituály. Ty s oblibou kombinuje s vlivy mimoevropského umění, sci-fi nebo art brut.Prolínání přírodních materiálů (dřeva, vosku, proutí, obilí atd.) s nečekanými technickými materiály (betonem, silikonem, tmelem atd.) umocňuje její dílo určitou nejednoznačností, což je autorčiným záměrem (Rytíř Ivan, 2012, Blízká setkání vlastního druhu, 2013). Tvorba je tak velmi symbolická a vychází ze silné osobní mytologie. Anna se vyjadřuje i performativně, vyrábí si masky, aby je následně využila při performancích, které vnímá jako rituál s odkazy k minulosti, ke kmenovému soužití (Roje a zdroje, 2012 nebo Klamný pocit osvícení: Situace 31, 2013). Právě ona minulost v kontrastu s přítomností a potažmo s budoucností je důležitá. Z minulosti se nám dochovaly mnohdy jen fragmenty, jejichž existence nám dává celou škálu možností pro odhalení jejich smyslu. V procesu hledání odkrýváme určitá tajemství a universum a to je pro tvůrčí proces Anny podstatné. Autorka se snaží o uchopení universa výtvarnou formou. Navázáním na minulost a na přírodní zdroje se dotýká něčeho posvátného až archetypálního. Proto její sochy mají podobu totemů. Universum se však snaží převést do lidové podoby, aby bylo srozumitelné většině, a to pomocí témat ze současné popkultury. Sochy tak předávají svá sdělení s určitou nadsázkou.

Tvorba Anny Hulačové je založena na kontrastech – prolínání přírodních a technických materiálů, minulosti a budoucnosti, chaosu a řádu – a nalezneme zde i prvky popisnosti, které jsou následně převedeny do abstraktna. Tyto kontrasty jsou logickým vyústěním dialogů, které přetváří do dvojic soch (Andělský dialog, 2013). V poslední tvorbě se také zabývá využití fotografie, která jí umožňuje zkonkretizovat danou věc nebo ji ještě více zabstraktnit (Kráska a netvor, 2013, Romulus a Remus, 2015). Na výstavě Zuby nebo rohy v Entrance Gallery (2015), na níž vystoupila společně s Václavem Litvanem, opět uplatnila princip protikladů volně vycházející z dějin umění. K interpretaci si oba zvolili Goethovu Metamorfózu zvířat, která v podání partnerů v tvorbě i osobním životě dokazuje, že protiklady se nutně nemusejí jen navzájem vylučovat, ale mohou vytvářet nové možnosti výkladů.

Fotografický princip pak Anna Hulačová plně rozvinula na výstavě Černé světlo, kde propojila svůj sochařský potenciál s tvorbou intermediálního umělce Viktora Takáče. Výstava se uskutečnila začátkem roku 2015 ve Fotograf Gallery v Praze. Anna Hulačová zde prezentovala své sochy, pro něž dotvářel Viktor Takáč prostředí založené na kontrastech bílé a černé, světla a tmy. Scéna, kterou vytvořil pro sochy, tak měla dopomoci k rychlejší interpretaci mnohovrstevnatého projevu Anny Hulačové. Divákovo vnímaní pak zde bylo zkoušeno hledáním vnitřních a vnějších ploch, viditelného a neviditelného, popisného a abstraktního, což je pro tvorbu Anny Hulačové klíčové.

Anna Hulačová (1984) žije a tvoří v Praze. Studovala 2006–2012 AVU v Praze (J. Róna, J. Příhoda); 2009 Robert Gordon University – Gray’s School of Art, Aberdeen, Velká Británie; 2010 Korea National University of Arts, Soul, Jižní Korea.

Samostatné výstavy: 2012 – Galerie Pavilon, Praha; 2013 – Altán Klamovka, Praha; Galerie 35m 2, Praha; 2014 – Galerie 207, Praha; 2015 – Zuby nebo rohy (s Václavem Litvanem), Entrance Gallery, Praha; Černé světlo (s Viktorem Takáčem), Fotograf Gallery, Praha. Skupinové výstavy: 2014 – 4+4 dny v pohybu, Praha; Drak se probouzí: Současné inspirace východasijským uměním, NG, Palác Kinských, Praha; 2015 – Nejlepší krejčí ve městě, Hunt Kasner, Praha.

Roje a zdroje, 2012 objekty, performance, 2. ročník Mezioborového uměleckého projektu, Bílé Břehy, foto: Jana Doležalová.

Rytíř Ivan, 2012 kombinovaná technika (papír, silokon, obilné klasy), v. 230 cm, foto: Anna Hulačová.

Kráska a netvor, 2013 kombinovaná technika (beton, digitální tisk), v. 35 cm, foto: Václav Litvan.

Romulus a Remus, 2015 kombinovaná technika (beton, hlína, digitání tisk), 2× 65×50×40 cm (vlčice – 25×16×10 cm), foto: Tomáš Hrůza.

 

Lenka Sýkorová je teoretička umění a kurátorka, působí na FUD UJEP v Ústí nad Labem.

Find more stories

Home