JIŘÍ KOVANDA

24. 6. 2014

Výstava jednoho z nejúspěšnějších českých umělců v Domě fotografie GHMP nezkoumá hlouběji díla, která autor vytvořil, ani ve skutečnosti nesleduje kontext, daleko spíše hledá Kovandu samého. A název výstavy Jiří Kovanda proti zbytku světa říká přesně, o co jde, ukazuje totiž na konfrontační charakter výstavy.

Výstava, připravená původně (2006) pro pařížskou galerii gb agency, je koncepčně rozdělena na dvě části: minulou a současnou. Ve vstupním prostoru kurátoři Francois Piron a Guillame Désanges předložili jakousi multisrovnávací studii kovandovských témat prováděnou na materiálu známých akcí euroamerického umění (od Franze Erharda Walthera po Chrise Burdena), kde na jednoho Kovandu připadá deset různých podobných uměleckých intervencí, happeningů a akcí etablovaných autorů západního umění. Výstava tak s lehkým vtipem překonává neustálé zdůrazňování světovosti autora zpoza železné opony, které je jindy jako mantra opakováno, aby ho nahradila zdůrazněním, že už dávno vůbec nejde o to, kdo byl první a kdo originálnější.

Instalace pak dodává na důrazu konfrontačnímu charakteru: originálně adjustované dokumentace Kovandových akcí a happeningů (fotografie s datem a krátkým popisem) jsou doprovázeny sadou nepříliš kvalitních černobílých reprodukcí známých pohledů na srovnávací materiál.

Ve druhém patře pak je Kovanda poťouchle konfrontován sám se sebou. Hravým a lehkým způsobem remakeuje a re-interpretuje, přitom lehce pozměňuje své dřívější instalace. Jako chytrá horákyně si hraje s loňskou poznámkou Terezy Jindrové, že dělá vše už jen „hezky kovandovské“. To platí třeba u koláží, jež mají jistý perverzně podvratný charakter, jaký bychom určitě nečekali u jemného muže, jenž pláče z pohledu do sluníčka nebo čeká, až mu někdo zavolá. Tak nakonec ona konfrontace probíhá zejména mezi Kovandou, jakého známe, a tím, který je.

 

 

JIŘÍ KOVANDA, Proti zbytku světa, 2014, GHMP, pohled do instalace, foto: Tomáš Souček.

 

Anežka Bartlová

Find more stories

Home