Eva Eisler KONCEPT, OBJEKT A VÝZNAM V TVORBĚ ŠPERKŮ A PROSTOROVÝCH OBJEKTŮ

11. 10. 2013

POČÁTEČNÍ PÍSMENA prvních tří slov v podtitulu tohoto článku ukrývají zkratku jednoho z ateliérů na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, jehož vedoucím je Eva Eisler od roku 2007, a zároveň označují významné pojmy autorské práce této umělkyně samotné. Výsledný KOV je zároveň také hlavním materiálem příznačným pro objekty Evy Eisler, který ji provází od počátku jejího tvůrčího období.

 

KONCEPT

Totální jednoduchost tvaru a složitost myšlenky

Eva Eisler vnímá výtvarné umění, design, architekturu nebo kurátorství, tedy obory, ve kterých se pohybuje, jako jedno tvůrčí pole. Propojuje všechny svoje záliby do jednoho konceptuálního procesu, táhnoucího se jako červená nit tvorbou a spojujícího všechna její díla. Tímto konceptem je snaha o zachycení vycizelovaného tvaru, jednoduchého, a přeci dostatečně složitého, aby dokázal pojmout myšlenku nebo nějaký příběh a byl jejím nositelem. Základnou pro tento přístup je u Evy Eisler komplexní náhled na svět. Studuje geometrii, matematiku, filozofii a historii, navazuje na tradici hnutí Bauhaus a jeho myšlenky o prolnutí všech uměleckých oblastí do více vzájemně provázaného systému. Promýšlí postupy funkcionalistické architektury. Je propagátorkou minimalismu a úspornosti prostředků v umělecké tvorbě a designu. Zajímá ji tvorba Arne Jacobsena, Gijse Bakkera nebo Anni Albers pro ducha modernity a nadčasovost, vyzařující z jejich děl.

Eva Eisler dbá na kontinuitu své práce. Její tvorba je konzistentní, nijak výrazně neodbočuje z hlavního směru uvažování a vždy směřuje k vytyčenému cíli, i když paradoxně vlastně nedosažitelnému, protože tím je u Eisler totální jednoduchost, a tedy i největší možná dokonalost tvaru a myšlenky. Hledá pro své myšlenky nadčasové útvary, které jsou schopny zároveň vypovídat o naší současnosti.

Eva Eisler se ve svém uměleckém vývoji propracovala k různým tvaroslovným vyjádřením, ale vždy zachovávala geometrické parametry a čistotu linie. Z počátku, kdy tvořila jen šperky, byl výsledný tvar složen z několika částí, posléze nabýval složitějších struktur. Geometrická forma se postupem času začala zaoblovat do podoby kruhu či elipsy. A v současné tvorbě vytváří její objekty i šperky bohatší, na první pohled komplikovanější formy.

 

OBJEKT

Podstata objektů Evy Eisler, ať už se jedná o prostorový objekt, či šperk, tkví v jejich velikosti, určující zároveň i jejich funkci. Její šperk funguje jako solitérní objekt na lidském těle, který dotváří nositelovu osobnost. Může se pro něj stát talismanem nebo rituálním předmětem. I přes svoji velikost skrývá monumentalitu rozměru, kterou nás doslova pohltí.

Velké objekty naopak působí jako jakési milníky, totemy naší doby. Jsou to čistě autonomní jednotky v prostoru a čase. Prostor je také jedna ze zásadních determinant, které formují šperky a objekty Eisler. Eva Eisler si s prostorem hraje. Při práci na své první kolekci šperků nazvané Tension Series prostor v podstatě zploštila do dvou rozměrů. Byly to ploché šperky, kterým třetí dimenzi dodal až jejich nositel. Dále následovaly různé prostorové, matematické hříčky, např. Möbius Series, založené na využití vlastností tzv. Möbiova pásku, nebo Unity Series, obsahující linie polygonů vstupujících do prostoru. Prostorové tvary svých šperků a objektů také převádí do plochy a zachycuje je pomocí kresby.

Další veličinou nezanedbatelně ovlivňující tvorbu prostorových objektů Evy Eisler je čas. Čas jako historie i jako proces tvorby. Je to doba, kdy se objekt v prostoru mění, jeho forma se přetváří, recykluje se, tedy bude řeč o ready made. S ním Eva Eisler pracovala ve svém mládí a transformovala podle vzoru Marcela Duchampa předměty každodenního užívání na šperky nebo umělecké objekty povýšené do oblasti duchovna. V nedávné sérii šperků z ocelové planžety vytvořila náhrdelník Spring Necklace, v jehož zpracování se opět vrátila k vlastnostem ready made, kdy jednotlivé části náhrdelníku jsou spojovány odpojitelnými kroužky a původní objekt lze rozložit a znovu složit do jiného, nového výsledného tvaru.

 

VÝZNAM

Její práce nejsou chladné, jakkoli k takovému uvažování podněcuje zvolený materiál. Většinou se jedná o přírodní nebo průmyslově vyráběné velmi trvanlivé a ušlechtilé materiály. Kov, ocel, nerez, hliník, břidlice, stříbro, zlato nebo dřevo. Složitost a zároveň jednoduchost předmětů Evy Eisler odkazuje na jejich vnitřní struktury. Dynamika se přesouvá dovnitř, napětí se nachází uvnitř objektů, kdy cítíme vnitřní diferencovanost, ale zároveň soulad a dialog mezi jednotlivými viditelnými i skrytými významotvornými prvky díla. Její práce odrážejí něco z věčnosti, z pevné danosti věcí odvozené od pradávna. Je v nich něco metafyzického stejně jako v díle Karla Malicha, Stanislava Kolíbala nebo Aleše Veselého.

Objekty Evy Eisler nejsou agresivní, neokupují prostor nebo osobnost nositele jejího šperku. Vždy poskytují příležitost ke spolupráci, ať už spočívá v instalaci, nebo procesu myšlení a vkládání svých představ a myšlenkových konstruktů. Jsou variabilní v mysli diváka.

 

Edita Mikolášková je spolupracovnicí portálu Czechdesign.cz.

Autorka čerpá informací dostupných na internetu a z katalogu k výstavě Strukturní směřování (2006, galerie Doubner).

 

EVA EISLER, Black Rooms, 2013, malba, 73 × 93 cm, akryl na papíře, foto: Jan Malý, ml.;

Wire, 2008, prostorový objekt, 250 × 130 × 110 cm, nerezové pruty, foto: Jan Mahr.

Single Mobius, 2000, brož, 10 × 8 × 6 cm, nerez ocel a zlato, foto: George Erml.

 

Eva Eisler (1952 v Praze) se zabývá architekturou, designem, šperkem a výtvarným uměním. V současnosti pedagogicky působí na UMPRUM.

Find more stories

Články