NA HOUBY

11. 12. 2012

„Ne, to je ještě jiná.“ V Opavě a v Ostravě, městech od sebe vzdálených jen třicet kilometrů, se v jeden termín potkaly dvě na sobě nezávislé výstavy se stejným tématem. Vedle výstavy Membra Disjecta pro Johna Cage, která na podzim doputovala z Vídně přes Prahu do Ostravy, byla v Opavě uspořádána ještě jiná pocta této zásadní osobnosti umění druhé poloviny 20. století. Dostala název Na houby. Jiří Valoch prý poslal do Ateliéru recenzi na opavskou výstavu, která se skládala jen ze jmen vystavujících. Také mě to napadlo. Kurátor opavské výstavy Martin Klimeš ale upozorňuje, že mu nešlo o to udělat salon děl autorů, kteří se k Cageovu odkazu vědomě hlásí či pracují s principy, jež Cage rozvíjel. Tři výstavní okruhy sledovaly polohy zájmu o podoby prázdna, záznamy, multimediálnost a interaktivitu. Řada na výstavě přítomných autorů už v Opavě vystavovala či koncertovala v minulých letech. Dlouhodobé upírání pozornosti směrem ke konceptuálním projevům současného umění, minimalismu, alternativitě a experimentu poznamenalo díky pořadatelské aktivitě Klimešova občanského sdružení Bludný kámen povědomí o specifickém kulturním záběru tohto regionu. Pozdravy z minula, jako je Silence od Jiřího Valocha či Kravaty pro Johna Cage od Jana Steklíka a další méně adresné žánrové konceptuální příspěvky starých známých, tak na výstavě rozptylovala přítomnost Martina Blažíčka, Tomáše Vaňka, Zbyňka Baladrána, Michala Kindernaye a dalších autorů nesvázaných konceptuálním dědictvím 70. let. Prostor pro reflexi cageovského odkazu Klimeš otevřel až k několika překvapivým pohledům na tvorbu místních tvůrců cageovskýma očima – Dušan Urbaník kreslí horizonty stonkem tulipánu namočeným v tuši, Karel Adamus chodí po Beskydech s papírem a tužkou nad ním v ruce. (Princip náhody na výstavě demonstrovaly aporty psů Jiřího Surůvky a Mariana Pally. A doprovodný program, jehož součástí byl také dvanáctý ročník festivalu Pohyb-zvuk-prostor, snad nejlépe odpověděl na otázku položenou na začátku – zda dílo Johna Cage a jeho reflexe jsou stále živé světy. V Opavě ano.

MICHAEL DELIA, Sluchátka-houby, 2012, objekt, 32 × 18 × 9 cm, kombinovaný materiál;

MONOGRAMISTA T.D., Žebřík ticha, 1983, 60 × 17 × 2,5 cm, objekt, kombinovaná technika (nalevo). Foto: Jakub Kožiál

 

Blanka Švédová

Find more stories

Home