FILIP CENEK

11. 12. 2012

Karuselový diaprojektor produkuje posunem rotačního zásobníku rytmus zakládající syntagmatický vztah mezi diapozitivy. Tak se vytváří očekávání sémantické návaznosti. Filip Cenek jako karuselový umělec dosud používal dvě promítačky, jednu s vizuální informací, druhou s titulky, a to asynchronně podle odlišných algoritmů, takže se obraz a text spojovaly ve stále nových syntaktických řadách (Vratké kino, DOX 2011; Poetry in Stadiums, Fotograf Gallery 2012). V galerii hunt kastner, kde vystavuje instalaci Překrývka, se pouští novým směrem. Obrazový materiál již není promítán, nýbrž je předem dán jako problém. V galerii jsou k vidění tři fotografie nesoucí totožnou vizuální informaci. Dva menší formáty na kartonech opřené o zeď a proti nim dva karuselové diaprojektory osvětlující na prázdno kartonové fotografie. Při bližším ohledání se ukáže, že světlo z diaprojektorů prochází skrze nestejně propustné filtry. Na přilehlé stěně pak je ta samá fotografie ve velkém formátu a zahalená do šera místnosti. Zobrazuje v černé a bílé domorodce odpočívajícího ve stínu u cesty (jako by pocházela ze sbírky antropologa minulého století). Krátký text k výstavě se nám snaží vsugerovat, že filtrypřevzaly roli titulků. Nenechme se ale mýlit: Zatímco ve Vratkém kině šlo o zkoumání možnosti „sladění“ asociací obrazu a textu podle nenarativní logiky, zde je otázka syntaxe nahrazena otázkou vztahu mezi fotografickým obrazem a vzpomínkou, která nikdy nechce nabrat požadovaných obrysů. Cenek předvádí karuselové umění bez diapozitivů, což ovšem není bez rizika. Nejde o to, že by se neobešlo bez textu; hůře se ale obejde bez syntaktického vrstvení obrazů. Mechanickou nevyhnutelnost karuselové rotace, která v nás, otrocích zvyku, vyvolává očekávání strukturovaného smyslu, nahrazuje podbízivá tajemnost fotografie a snadná asociace fotografického a paměťového otisku. Tím, že se pokusil bez rotační mechaničnosti obejít a neztratit nic ze sugestivnosti, Cenek nechtěně odhalil sílu i omezenost rétoriky karuselového umění.

FILIP CENEK, Překrývka, 2012, dvě projekce na fotografie, digitální tisk, 100 × 130 cm,

digitální tisk na stěně, 250 × 370 cm, foto: Ondřej Polák. Courtesy hunt kastner.

 

Jakub Bulvas

Find more stories

Home