HIGHER ATLAS – A BUDE TAM VŮBEC NĚJAKÉ UMĚNÍ?

11. 4. 2012

Bienále v Marakéši je místem dialogu a diskuse vedených prostřednictvím umění, literatury a filmu. V rámci příprav čtvrtého ročníku s názvem Higher Atlas (Vyšší Atlas), který proběhne letos v únoru, si káhirská kurátorka Sarah Rifky povídala s kurátorem a publicistou v oblasti architektury Carsonem Chanem. Bienále, které mají na starost Chan a nezávislý londýnský kurátor Nadim Samman, se veřejnosti otevře 29. února a bude probíhat až do 3. června 2012.

 

Sarah Rifky: Co to je Higher Atlas? Je to kniha?

Carson Chan: Ne, Higher Atlas se týká naší touhy vytvořit výstavu průběžně nabízející transcendenci od materiálu. Pohoří Vysoký Atlas, zvané rovněž Velký Atlas, se pochopitelně z žádného místa v Marakéši nedá přehlédnout.

 

SR: Jaké jsou inspirační zdroje Higher Atlas?

CC: Když jsem poprvé navštívil Marakéš, byl to pro mne naprostý kulturní šok. Fyzický prožitek města, barvy, vůně, pohyb – to vše mne vybízelo, abych přímou zkušenost využil jako téma. Je to výstava, která nevyžaduje znalost současného umění – jen ochotu prožít něco nového.

 

SR: Kde se výstava uskuteční?

CC: Je rozmístěna různě po městě. Hlavním výstavním prostorem je Théâtre Royal – královská opera, která vinou chyb v projektu nebyla nikdy dokončena. Další díla budou k vidění v Cisterně pod mešitou Koutoubia a ve Staré bance na náměstí Djemaa el Fna.

 

SR: Poznamenal jsi, že máš v úmyslu jednak vytvořit výstavu, která se stane součástí marockého kulturního prostředí, ale zároveň se postavit stávajícím výstavním postupům. Spekuluješ dokonce o tom, zda je vůbec potřeba vystavovat umění. Bude tedy na výstavě umění?

CC: Na výstavě bude pochopitelně k vidění spousta umění! Myslím, že je třeba se stavět proti přijatým modelům toho, jak má vypadat bienále, protože ty by byly místním návštěvníkům zcela cizí. Bienále představuje západní formát rozsáhlé výstavy, v Maroku však mají tradici festivaly. Marocké festivaly, jako například onen slavný, který se koná v Asilahu, jsou několikadenní oslavou vizuálního umění, hudby, tance, divadla a literatury. Zvolili jsme si tento model a ne to, co je k vidění například v Benátkách či v Berlíně.

 

SR: Jak podle tebe reaguje bienále na stávající politickou situaci v Maroku?

CC: Myslím, že samo uspořádání výstavy zahraničních umělců v Maroku je odpovědí na takzvanou politickou situaci. Nikdo v arabském světě nepoužívá pro nedávná lidová povstání označení „Arabské jaro“. Výstava je proto cestou, jak všem připomenout, že severní Afrika není jen politika. Lidé nakupují, chodí ven, tvoří umění – zkrátka, probíhá tu spousta kulturní činnosti a té by se mělo také dostat pozornosti.

 

SR: Slyšela jsem, jak se v souvislost s Higher Atlas ptáš: „A proč neobjednat vytvoření románu, symfonie, alba nebo modlitby?“ Bude mít bienále svou hymnu nebo symfonii?

CC: (smích) Ne. Zadali jsme Christopheru Mayovi, aby pro bienále složil hudbu, ale on by tomu asi neříkal hymna. Hudba a zvuk jsou předmětem zájmu některých z našich umělců, jako jsou Tue Greenfort, Hadley+ Maxwell, CocoRosie a Sophie Erlund.

 

SR: Když už je řeč o transcendenci a dalších zkušenostech, co tvoje sny? Zdá se ti o bienále?

CC: Teď jsem zrovna ve fázi organizace, takže se mi zdá o termínech.

 

SR: Pověz mi něco o programu, o němž sníš. Mluví se tu o poddání. Kdo se poddá v úvodním týdnu?

CC: Poddání (Surrender) je název, s nímž přišla viceprezidentka bienále v Marakéši Vanessa Branson pro části bienále věnované kombinaci výtvarného umění, filmu a literatury. Záměrem bylo pohlédnout na svět novým rámcem umění. Šlo především o poddání se vlastním smyslům a upozorňování na důležitost současné kultury v Maroku.

 

SR: A konečně se tě musím zeptat: Víš, co budeš mít na sobě na vernisáži?

CC: To je zajímavé, že se na to ptáš. Všechno mé oblečení budou mít na svědomí berlínští návrháři ze studia Don’t Shoot the Messenger.

 

CARSON CHAN a NADIM SAMMAN v Marakéši – kurátoři Bienále v Marakéši 2012, foto: Item Ide.

 

Sarah Rifky

Find more stories

Home