MARININ DENÍK

11. 9. 2011

Jako performerka jsem vždycky nenáviděla divadlo. Nevěřila jsem, že jde o něco skutečného. Performance je o skutečnosti, nůž je nůž a krev je krev. V divadle nůž není nůž a krev není krev. Poté, co jsem v roce 1988 přešla Velkou čínskou zeď a symbolicky tak zakončila svůj pracovní a životní vztah s Ulayem, jsem dosáhla nejhlubšího bodu deprese a začínala jsem hledat způsob, jak opět začít pracovat sama. V té době jsem si uvědomila, že nejlepším způsobem, jak se vypořádat s depresí a bolestí, je zinscenovat je formou divadla a vybudovat si od nich odstup, který následně může vést k osvobození.

První režisér, s nímž jsem na scénickém ztvárnění svého života pracovala, byl v roce 1989 Charles Atlas. Od té doby se každých šest let obracím na jiného režiséra a poskytuji mu veškerý materiál: svou práci, osobní poznámky i deníky, aby s nimi na jevišti naložil tak, jak chce. Nejdůležitější na celém procesu je, že se vzdávám úplné kontroly nad svým vlastním materiálem. Každý z režisérů jej může předělat a vybrat si z něj to, co se mu nejvíce líbí, vynechat věci, které nechce, a vytvořit svou vlastní vizi mého života uspořádanou chronologicky či jinak. Já jsem v jejich vizi pouhým hercem. Díky tomu se mi při každém představení můj vlastní život jeví jinak.

Vzdání se kontroly je nanejvýš osvobozující akt, dělám to však výhradně v divadle. Nikdy bych to nedokázala udělat v performance nebo v životě.

Tentokrát jsem k režii představení Život a smrt Mariny Abramović přizvala Boba Wilsona, s nímž jsem chtěla pracovat už dávno. Je to objevitel nového divadelního jazyka. Jeho způsob vnímání času je mi velmi blízký, fascinuje mne jeho neuvěřitelné soustředění.

Vzpomínám si na první den, kdy jsme přišli do zkušebny. Na scénu svítilo světlo a on řekl: „Stáhněte to na 60, pak na -1“ a najednou byla tma. Budoval emoce pomocí světla, a na jevišti přitom ještě nikdo nebyl. Robert Wilson je v tuto chvíli ten pravý. Opravdu chápe protiklady mého života. Rozhodl se dílo uvést pohřbem tří Marin, pak prošel mé dětství a celý život, aby posléze skončil dalším pohřbem a pozdvižením mé duše. Antony Hegarty pro představení složil devět nových písní. Má hlas jako anděl, který sestoupil na zem, a texty jsou prostě neuvěřitelné.

Willem Dafoe má kromě své filmové kariéry mnoho zkušeností s divadlem. Dlouho pracoval s Wooster Group a je důležitou součástí produkce. Hraje mnoho rolí: starého generála, tanečníka, zpěváka a také vypravěče, který pomocí dlouhých monologů udržuje vše pohromadě.

Premiéra představení Život a smrt Mariny Abramović (The Life and Death of Marina Abramović) se uskutečnila 9. července 2011 na Manchesterském mezinárodním festivalu ve Velké Británii.

Ve svém autorském sloupku se Marina Abramović v kontextu svých současných aktivit zamýšlí nad více než třiceti lety historie performančního umění.

 

 

Willem Dafoe, Marina Abramović, Antony Hegarty a Robert Wilson během workshopů k představení The Life and Death of Marina Abramović v madridském Teatro Real, foto: archiv divadla.

 

Marina Abramović

Find more stories

Články