IMOGEN STIDWORTHY

11. 9. 2011

Dlouhodobé zkoumání, v němž se Imogen Stidworthy zabývá významem jazyka, doznalo v Galerii Matt poměrně temného obratu, a to nejen z přísně vizuálního pohledu. Výstava s kryptickým názvem (.) se točí kolem aktu poslechu a odehrává se uprostřed záměrně temného prostoru, v němž je pětice různých děl sestavena tak, že diváka nutí procházet z jedné strany na druhou. Výsledný volně uspořádaný pohyb – proměňující se od vstupu do útvaru bombardovaného kovovými zvuky až po doslovné natěsnání na stěnu, odkud jedině lze zahlédnout obrazovku umístěnou v rohu podlahy – je vymyšlen tak, aby propůjčil hmatatelnou formu aktivitě, která, jakkoli může být v zásadě prostá, je zde poháněna radikálně odlišnými důvody sahajícími od pozornosti přes zvědavost až k ovládání. To poslední se vztahuje k ústřední, ale zároveň diskrétní přítomnosti Sachi van Loo, slepce s výjimečnými jazykovými schopnostmi, který nyní pracuje pro antverpskou policii u analýz odposlechů. Je vypodobněn, jak se hluboce soustředí se sluchátky na hlavě, jeho klidná gesta kontrastují s umělým hlasem počítače a plynoucím šumem lidského mumlání, jež zaznamenal při chůzi po rušných ulicích.

Dílo If I Hate (Nenávidím-li, 2007) – pojednávající o řečových obtížích Edwarda Woodmana a o tom, jak ovlivnily jeho život, jež Stidworthy představila na přehlídce Documenta 12 – bylo svědectvím člověka odsouzeného překonávat svá omezení, zatímco van Looův příběh v divácích stěží vzbudí pocity sympatie. V tom, jak dešifruje a dekóduje záznamy, je něco lehce zlověstného, jistý pocit znepokojení přebíjející jeho nonšalantní pohyb mezi soukromím a veřejností, na čemž nedokážou nic změnit ani jeho objektivně fascinující dovednosti.

Kontext van Loova příběhu dotváří skok do budoucnosti prostřednictvím série trojrozměrných laserových scanů ulic, které při svých pochůzkách po zvukové stránce zmapoval. Směrem do minulosti jsou pak zaměřeny audioodkazy na Solženicynův částečně autobiografický román V kruhu prvním vyprávějící o skupině sovětských vědců držených v zajetí, kteří mají za úkol vytvořit zařízení schopné identifikovat hlasy a chránit Stalinovy telefonické hovory. Název odkazující k Dantově Božské komedii se vztahuje k místu, v němž jsou jeho obyvatelé navždy uvězněni v prostoru mezi nebem a peklem – silné metafoře, kterou si (.) velmi rychle přivlastňuje.

 

IMOGEN STIDWORTHY, (.), 2011, pohled do instalace v galerii Matt’s, Londýn, s laskavým svolením Matt‘s.

 

Michele Robecchi

Find more stories

Články