OHROŽENÝ DRUH

11. 4. 2011

Veronika Vlková je takový ohrožený druh umělce, u něhož by se zdálo, že díky svému emocionálnímu přístupu, citu pro detail a zakuklenosti do snových světů budepřeválcován čistým konceptem. Vlková je kurátorkou a jednou z hlavních autorek výstavy, kterou zahájila svůj provoz galerie Prostor R2. Nachází se v prostorách bývalého Design centra a spravuje ji Galerie BKC.

Ohrožený duch je unikátní tím, že se pokusil interaktivní formou zapojit do výstavy i diváka. Výsledkem však nebylo dětské hřiště – jako v případě medializované výstavy Play – ale příjemná výstava. Interaktivní prezentaci pojednala Vlková precizně a citlivě jako cestu imaginárního ducha, který prochází galerií. U každého z děl umístila zastavení ve formě kartičky, která popisovala, na co duch při své pouti narazil, a vybízela k úkolu. Jeho podstatou bylo nakreslení či napsání textu na kartičku, případně rozhovor na dané téma. Interaktivní část – na rozdíl od té estetické – v sobě ale skýtala několik problematických bodů. Lístky byly poměrně malé, přímo u děl se nenacházel žádný prostor na psaní a kreslení, a oproti tomu v poslední místnosti u stolku s pastelkami chyběly židle.

Samotné texty zněly pohádkově a poeticky, formulace úkolů však mohla být pro dětského diváka příliš složitá (např.: „Zkus větu přeložit, ale klíč leží mimo běžné lidské chápání.“). Přestože měl návštěvník výstavou procházet sám, poučená průvodkyně by k úkolům pomohla a navnadila. Teoreticky by to mohla být i kustodka, osobně jsem však natrefila na paní, která bázlivě popisovala, že návštěvníci výstavy zde „cosi dělají“ – jako by se tato činnost neměla týkat i mě.

Otázkou zůstává publikum výstavy. Tisková zpráva uvádí, že je určená pro děti i dospělé. Dětský návštěvník by ale potřeboval více interaktivity a spíše než pohlednicové kartičky by ocenil možnost se něčeho dotýkat, zatímco dospělý se aktivního zapojení bojí, zvláště když se jedná o něco, co vnímá jako hru pro děti. Veronika Vlková není jen ohroženým druhem umělce. Je podobná Malému princi, který se trochu naivním způsobem snaží přimět letce k tomu, aby přistoupil na jeho poetické vnímání světa. I Malý princ je prezentovaný jako kniha pro děti, kterým se ale příliš nelíbí, o její estetické hodnotě však nikdo nepochybuje.

 

Pohled do instalace výstavy Ohrožený duch, foto: Silvie Šeborová.

 

Silvie Šeborová

Find more stories

Články