ZHANG HUAN

11. 10. 2009

V nedávné minulosti se činnost Zhanga Huana posunula od performativních aktů psychologické a fyzické vytrvalosti k na první pohled tradičnějším výstupům zahrnujícím sochu a malbu. Originalita a subverzivnost Zhanga Huana je však i v nich jasně patrná. Výstava pojmenovaná Zhu Gangqiang je zcela věnována praseti. V květnu 2008 byla čínská provincie S’-čchuan zasažena zemětřesením, které zabilo více než 60 000 lidí. Po zemětřesení bylo v sutinách po 49 dnů uvězněno prase. Jeho přežití bylo považováno za zázrak a bylo proto pojmenováno Zhu Gangqiang (Prase z litiny).

Celé horní patro výstavního prostoru zabírá velká ohrada připomínající farmu, a to včetně dvou živých prasat. Na podlaze je sláma a uprostřed ohrady stojí dřevěný přístřešek, z nějž vykukují živá prasata. Je to zpodobnění čínského znaku pro „dům“, který ukazuje „prase v přístřešku“.

V dolní části je nálada expozice zcela odlišná. Chaotickou přítomnost živých prasat zde střídají úhledné, velké černobílé malby prasat a lebek vytvořené z popela vonných tyčinek, sebraného v buddhistických chrámech. Malby zvláštním způsobem sjednocují syrový dokumentární styl fotoreportáže se současnou pointilistickou reinterpretací a rezonují s motivem vanitas v malbách ze 17. století, v nichž je vzájemně konfrontován život a smrt. Popel použitý k vytvoření těchto maleb je rovněž připomínkou něčeho, co kdysi hořelo.

Ale můžeme si být úplně jisti, jaký je hlavní význam, víme li, že dílo Zhanga Huana si rádo vychutnává nejednoznačné průhledy, které produkují vzájemně se přesahující významy? A záleží na tom? Pro Zhanga se „všechny sny, aspirace, veškeré duchovní touhy, všechny lidské ideje vsáknou do popela. To je kolektivní duch, kolektivní myšlení a kolektivní přání lidí v Číně.“

 

Zhang Huan, Zhu Gangqiang No.0, 2009, popel na lnu, 100×150 cm, courtesy galerie White Cube, Londýn.

 

Giovanni Aloi

Find more stories

Home