PETRA FERIANCOVÁ

11. 10. 2009

Jakkoli je podoba recentní výstavy Petry Feriancové „alternativní“ či – v době, kdy česká a slovenská umělecká scéna konečně objevily dosah formy a precizního provedení – anachronicky trash, její koncept je bohatě strukturovaný, řekl bych přímo orchestrovaný. Dvě vystavené práce (Play: 160 stránek kompletního Hamleta s odstraněným textem vytištěných na obyčejném formátu A4 a nalepených bez mezery v řadě na zdech galerie; Pantheon: obrazová rekonstrukce římského společenství bohů podle dnešního profánního výskytu pojmenování kdekoho a kdečeho) doprovází místo katalogu autorská publikace nazvaná Film, ve které Petra Feriancová recykluje, sampluje a konfrontuje otcovy fotografie jako střet nostalgie s čistou vizualitou, jako možnost příběhu s jeho úpadkem či jako pokračování s návratem, potenciální význam s holým faktem existence obrazu. Jestliže vystavené práce zacházejí s obecně známými, ke kulturnímu standardu příslušejícími významovými celky, publikace exploatuje intimní, divákovi nepřístupné území smyslu. Play a Pantheon jsou po skončení výstavy vlastně neexistující či naopak kdykoli aplikovatelné a při každé další příležitosti recyklovatelné práce, Film je definitivní, zvěcnělý, uzavřený a zároveň významově neústupný a nedostupný. Play poskytuje díky absenci (replik) konceptuální rámec pro nastolení otázky po rozvíjení významu v čase a prostoru, přičemž umožňuje či přímo vybízí k možné individuální rekonstrukci předlohy, Pantheon zase substitucí na základě jmenné shody demonstruje finální rozpojení předobrazu a jeho falešné restituce. Název projektu Klauzura pak lze vnímat nejen jako vodítko či rámec, ale snad i coby samonosný doplněk či analogon jednotlivých částí. Tematizace uzavřenosti systémů jednotlivých prací a předloh (jedinečného dramatického díla, zprofanovaná hierarchie římských bohů, rodinný fotoarchiv) má povahu zkoušky či testu, ale také může být výrazem aktivní osamělosti, která nás nutí přicházet věcem na kloub. Jako celek stojí tentokrát výstava na – u autorky už tradičních – pólech textu a obrazu, narativu a struktury, apropriace a intervence, objevu a hledání, ale také na otázce, do jaké míry bývá klauzura (osobní či systémová) dobrovolná a do jaké vynucená.

 

Petra Feriancová, 7-8 (film),2009,čb fotografie, foto: archiv autorky.

 

Marek Pokorný

Find more stories

Články