NÁVRATY (KOMIKSOVÉ) KOMETY

11. 6. 2009

Výstava Návraty Komety patří k jednomu z projektů reinstalace komiksu mezi umělecké formy a zároveň reprezentuje snahu, jak jej dostat zpět do povědomí veřejnosti. Výstava nejenže komentuje úlohu časopisu Kometa (1988-1992), který tu etabloval celou jednu čtenářskou generaci, ale symptomaticky shrnuje vývoj posledních dvou dekád i předchozí historické vlivy.

Komiksové výstavnictví u nás nemá vypracovanou tradici – omezuje se spíše na autorské výstavy – a k větším profilovým nebo scénografovaným projektům má zatím daleko. Na výraznější a koncepčně důkladnější práci chybějí vlastní prostory (nebo alespoň vstřícnost galerií), technické i produkční zázemí, neřkuli finanční podpora. Zadaných podmínek lze pak těžko žehrat, že komiksové výstavy málokdy překročí styl „zarámované originály na zdi“.

Výstava Návraty Komety, jejímž kurátorem je Tomáš Prokůpek, pochází z produkce brněnského občanského sdružení Analphabetbooks, které je výrazným aktérem na poli komiksové propagace (revue Aargh!, výstava Generace Nula aj.). Její název se odvolává ke skutečnému návratu, či snad pokloně časopisu Kometa – ta na přelomu 80. a 90. let představila celou řadu původních domácích komiksů a svým zaměřením na mladší zformovala celou čtenářskou generaci, která pak na svých bedrech nesla a nese další rozvoj komiksu u nás. Poskytla prostor řadě výrazných tvůrců, volně zahrnovaných pod nálepku Generace ‘89 (Tučapský, Fencl, Schönberg, Hanuš, Hlavsa, Krásný, Páv aj.). Právě na jejich kultovní komiksy pak v Návratech reaguje svými díly aktuální generace – a výstava tak pomáhá určovat autorská jména hodná další pozornosti.

Název výstavy je ale interpretovatelný i jako symptom širších souvislostí. S tím, jak se komiksové tvorbě publikační prostor otevíral a opět uzavíral, mluví Prokůpek o opakovaných návratech (komiksové) komety v delším historickém horizontu – a výstava tak vlastně traktuje její poslední dva oběhy. Nepřímo tím poukazuje na fakt, že její předchozí přelety jsou u nás zmapovány nedostatečně – kromě notoricky známých jmen jako Sekora nebo Lada víme o tvorbě první půle 20. století jen

pramálo.

Autoři Komety/Generace ’89, jimž snad kromě Saudka chyběly výraznější vzory i zahraniční prameny, museli svůj výraz objevovat od začátku. Návraty se snaží vytvořit generační most a ukázat, kam se komiksová kultura za posledních 20 let posunula – co do námětů, technik i stylů. Zatímco některé práce rozkrývají pozadí svých předchůdců (Václav Šlajch – Tajemství Enny J. P. Krásného), jiné jsou jen volnou aluzí (Nikkarin – Anča a Pepík Lucie Lomové). Právě na tom se nejlépe ukazuje variabilita komiksu jako formy – jestliže se někteří z autorů drželi epičtější polohy (Jiří Zimčík, dvojice Štěpán Kopřiva – Ján Lastomírsky) nebo naopak „komiksové“ nadsázky (Vladimír Strejček, Jiří Grus), jiní se osvobodili k féeriím na hranici vzpomínek, snů nebo halucinací (Tomáš Kučerovský, Nikkarin). Na některých dílech je, pravda, čitelný předuzávěrkový chvat a na dalších zas fakt, že jejich tvůrce je především výtvarník – a že by tedy potřeboval někoho se silnějším scénáristickým zázemím. To jsou však výtky směřující k jednotlivým autorům, nikoliv koncepci výstavy jako celku.

 

Obálka katalogu Návraty Komety od V. Šlajcha, – detail.

 

Tomáš Hibi Matějíček

Find more stories

Články