ČTRNÁCT ES

11. 6. 2009

CENTRUM SOUČASNÉ kultury DOX oslaví na podzim první narozeniny. Rozpačitý dojem, který vznikl z výstavního programu v prvních měsících fungování centra zcela napravují výstavy, které zde aktuálně proběhly. Jednou z nich byla přehlídka Douglase Gordona Krev, pot, slzy (4. 6. – 29. 9. 2009), druhou je prezentace děl čtrnácti českých umělců mladé a střední generace nazvaná Čtrnáct S. První část názvu této výstavy jasně vyplývá z počtu zúčastněných umělců, písmeno S odkazuje na témata týkající se lidského života a vztahů, která umělci zpracovávali a jež začínají písmenem S.
Popud ke vzniku výstavy dala Mezinárodní konference skupinové sekce Evropské federace pro psychoanalytickou psychoterapii, která byla v květnu zahájena právě v DOX. Spoluorganizátorkou této konference byla Kamila Ženatá, která kromě toho, že je psychoanalytičkou, se sama aktivně zabývá i výtvarným uměním. Právě z její iniciativy došlo k propojení vědecké konference s uměleckým počinem. Podle původního plánu měla být při příležitosti zahájení zasedání v DOX prezentována díla, která vznikla při skupinové terapii, jíž se účastnila vybraná skupina umělců. V průběhu akce se však ukázalo, že tato cesta není schůdná, a Kamila Ženatá požádala o spolupráci Milenu Slavickou, která do projektu vstoupila jako spolukurátorka. Koncepce výstavy byla pozměněna, zobrazení intimních pocitů, nahlédnutí do zákoutí vlastní duše, témata, která se niterně dotýkají každého z nás, však představují spojnici mezi uměním a psychoanalýzou. Ženatá se Slavickou hledaly společný nosný klíč, kterým se stalo čtrnáct témat: smutek, spojení, soustředění, superego, samota, skrýš, stín, sex, střed, smrt, strach, souvislosti, setkání a sen, formálně spojená stejným počátečním písmenem.
Z původní arteterapeutické skupiny u projektu kromě Kamily Ženaté zůstali Michal Pěchouček a Pavel Tichoň, dalšími vystavujícími umělci jsou Josef Bolf, Václav Buriánek, Jiří Černický, Ivana Lomová, Michal Nesázal, Petr Nikl, Viktor Pivovarov, František Skála, Libuše Vendlová a Kateřina Závodová. Při rozdělování témat jednotlivým výtvarníkům vycházely kurátorky z toho, jakými motivy se umělci ve své práci zabývají, jaká témata jsou jim blízká.
Většina děl vznikla přímo pro výstavní prostory DOX, v některých případech, jako u nedávné absolventky AVU Kateřiny Závodové, se jedná o díla prezentovaná již dříve, v tomto konkrétním příkladě je to diplomová práce autorky. Oproti tomu Josef Bolf monumentálními postavami pomaloval přímo stěny galerie. Bolfovo téma smutku je zde přítomno jak ve výrazech postav, tak prostřednictvím stékající barvy, jako by plakaly nejen postavy, ale i samotné dílo. Přestože je Bolfova malba velmi působivá, nejlépe z celého projektu vycházejí prostorové instalace Františka Skály, Pavla Tichoně a Kamily Ženaté.
Velmi silný zážitek si návštěvník odnáší z Tichoňova díla, které zpracovává téma strachu. Představuje jej černá krychle umístěná u stropu výstavní síně, ve které zeje otvor. Do něj může divák prostrčit hlavu. Přestože je jasné, že se v krychli neskrývá jedovatá kobra, vzbuzuje tento jednoduchý nápad velmi silný pocit strachu, napětí, nepříjemných obav. Právě Tichoňovi se pravděpodobně nejlépe podařilo navodit v návštěvníkovi psychologický pocit, jeho objekt zadané téma nezpracovává, ale navozuje jeho atmosféru, sám o sobě se stává strachem. S podobným vtažením do zobrazovaného motivu je publikum konfrontováno u díla Kamily Ženaté. Tvoří jej oddělený prostor, ve kterém kombinace zvuků, světla a promítaného obrazu přenáší diváka do říše snů. Je až fascinující, jak může umělecké dílo vyjádřit neuchopitelnou absurditu snů a transformovat bdícího člověka do stavu, ve kterém se cítí jako ve vlastním snu, i když je v plné bdělosti. Třetí velmi nosné téma je téma smrti, které bylo přiřknuto Františku Skálovi. Nad hlavami publika se houpá symbol smrti kostra, jejíž děsivost a nevyhnutelná přítomnost je o to větší, že sedí na dětské hračce. Vedle ní se ještě nafukuje a vyfukuje obrovský balón ve tvaru lebky a tímto zdvojením se zpracování motivu smrti stává ještě intenzivnější.
Většina ostatních děl však za těmi zmíněnými výrazně nepokulhává ani co do kvality, ani co do způsobu zpracování a přístupu k tématu. Pozitivně lze ocenit práci Michala Pěchoučka, na kterého připadlo téma sex. I když by tento motiv prvoplánově pobízel k provokativně pornografickému zpracování, Pěchouček se takovémuto přístupu sofistikovaněvyhýbáa jeho plátna odkazují k intimní a metaforické problematice tematiky. Za zmínku jednoznačně stojí i téma superega, jehož autor podtrhuje záhadnost motivu svojí anonymitou, jako by autorem díla nebyl konkrétní člověk, ale přímo samo superego.
Výstava patří k nejlepším skupinovým výstavám českým umělců, které byly v posledních letech realizovány. Přestože každé z děl má svoje nosné sdělení, tato sdělení se vzájemně nepřebíjejí, ale doplňují. Jako by divák dostal do rukou balíček karet, v němž jsou samá esa, každé jiné barvy, jinak zpracované, a přesto dohromady tvořící fungující celek.

 

volore min velis adiam, quatie molortis nonsequip ese tis nis dolesto ex et velisi tincidunt eu feugait nulpute dolobore mincillan henisi exeriure

 

Silvie Šeborová je historička umění a editorka internetového portálu artalk.cz.

Find more stories

Články