Hacking Art?

11. 7. 2008

První domácí hackerské skupiny začaly vzni­kat těsně po rozpadu republiky, když skupina SERT1 jánošíkovským způsobem mazala pra­videlně warez2 na českých a slovenských uni­verzitách.3 Po jejím rozpadu část členů přešla pod značku CzERT,4 která je spojována hlavně s rokem 1997, kdy proběhly její mediálně kon­troverzní akce, a od té doby jsou hackerské vý­stupy vnímány velice negativně. Téhož roku se zformovala volná skupina lidí okolo informač­ního portálu hysteria.sk5 a té se částečně poda­řilo zvrátit naakumulovanou antipatii, zejména vydáváním on-line magazínu prielom a chytrou koexistencí s komunitním portálem kyberia.sk, kde logicky samotní uživatelé svou přítomností legitimizují projekty a činnost hysterie.

ČÍM VÍC TOHO DOKÁŽEŠ, TÍM MÉNĚ ZNEUŽÍVÁŠ

Petr koexistuje v prostoru hysteria, je při­spěvatelem ezinu prielom a současně studuje informatiku MFF UK v Praze. „Čím víc ro­zumíš kódu a mechanizmům společnosti, tím míň toho zneužíváš“, přibližuje mi svůj postoj, zatímco scanuje všechny bluetooth zařízení v jedné zapadlé kavárně pomocí aplikace, na jejímž vývoji se podílel. Svým přístupem jen potvrzuje to, že nepatří k zákeřným zlodějům a škůdcům, ale do skupiny hackerů softwarové bezpečnosti a síťových spojení, tedy do komu­nity, která určuje aktuální respektovanou bez­pečnost konkrétních projektů. Tito hackeři ob­vykle působí jako penetrační testeři u velkých firem.Přisvéprácisečastopohybujínahranězákona. Neprovokují lacině okolí nabourává­ním se do html stránek, žijí v anonymitě. Když jsme pozdě k večeru vyměnili kavárnu za ver­nisáž v MeetFactory, tak se Petr podivoval nad nesrozumitelností vystavených děl.

Začal jako všichni v komunitě zkoušením věcí, ke kterým našel návody, ale záhy se vydal cestou experimentování, kde již žádné texty, publikace a postupy neexistovaly. Podílí se na vývoji Bluedivingu6 a CAPTCHA7 technologií, na nichž s kolegou testují systém založený na neuronových sítích, který tuto ochranu obchá­zí. Vyvíjí vlastní keyloggery – zařízení, která zaznamenávají stisky jednotlivých kláves a ab­surdně se dostal až k lock pickingu, což je otví­rání zámků pomocí planžet.

MOBILNÍ ČIP

Motivace jeho účasti na projektu Bluedivingu souvisí s novou technologií bluetooth. „Bluedi­ving je můj další smysl, senzor. S ním vidíš svět pestřeji.“ V duchu přemítám, jestli Petr není deviant, který si kompenzuje hodiny kódování snahou dozvědět se víc než ostatní. „Projdeš­-li se Prahou, potkáš tisícovku mobilních čipů, které na tebe vysílají. Usmívám se na Lenku, Marušku, Pavla… Zhruba nad jedním procen­tem mám absolutní kontrolu. Na dálku držím jejich mobil v ruce a zkoumám, co je zač. Poodejdu-li na víc než dvacet metrů, ztrácím spojení. K samotnému scanneru aktivuji čtecí zařízení, které reprodukuje vyskakující infor­mace z konzole programu a signál je poslán do sluchátek. A ještě k tomu se před měsícem ob­jevil na trhu mobil, jehož základ je v otevřeném systému, kam mohu migrovat celou aplikaci, a notebook v batohu je historií.“

Bluediving je prezentován jako nástroj na do­ladění bezpečnosti bluetooth zařízení, a právě toto tvrzení je diskutabilní. Středně zdatný uži­vatel operačního systému linux si stáhne při­pravené balíčky na svůj notebook, dle potřeby je zkompiluje a scanování za jakýmkoli účelem může začít. Všeobecně je známo, že v úplných začátcích bylo bluetooth zařízení abnormálně děravé. Majetnější uživatelé jako manageři a politici byli pak prvními, kteří nevědomě sdí­leli své intimní informace.

Petr dál říká, že ze získaných dat lze vizualizo­vat malou komunikační architekturu: „Společ­nost je organizmus, který má nějaké vazby, a ty lze sledovat.“ Nakonec jednoduše poznamená, že zveřejnění je z právního hlediska problema­tické.

HACKING ART?

S nástupem e-mailové komunikace všichni stále více uploadujeme vlastní život na nějaké serve­ry, zároveň bojujeme proti implantátům, které si vlastně dobrovolně kupujeme v podobě mo­bilů, a ještě si platíme jejich provoz. Hacking Art není novotvarem – v různých souvislostech se objevuje v posledních letech, třeba jako ve výstavě Open_Source_Art_Hack v roce 2002 v New Museum v New Yorku, kde kurátor vý­stavy Steve Dietz poznamenává: „Jsme vysta­veni neustálému dozoru ze strany státu a jeho bezpečnostních složek. Na tuto problematiku a hrozící nebezpečí mohou adekvátním způso­bem reagovat pouze hackerské komunity.“

Záleží také na tom, jakým způsobem se defi­nuje samotná osobní filozofiehackeraa jakédůsledky mají jeho činy. Obecně platí, že do­pady aktivit většiny spektra aktérů mají plošný charakter – vytvářejí společné duševní vlastnic­tví: jsou sice vázány na konkrétní místa a udá­losti, ale mají globální následky. Pokládají si konkrétní otázky a navrhují konkrétní řešení slabin a dilemat digitálního světa, proto se s ja­kýmkoliv uměleckým provozem nekonfrontu­je žádný z těch, kteří v této oblasti pracují. Je také důležité nepominout široce vzrůstající zá­jem o filozofiiOpen source software, která ve spojení s hackerským aktivismem představuje důležitou polohu institucionální kritiky. Tu lze samozřejmě dále modifikovatakademickýmzpůsobem, jak to dělají umělecké skupiny Ra­fani, Pode Bal, Guma Guar…, ale také kontro­verzní formou, jakou používají lidé okolo vol­ného sdružení hysteria.sk.

 

1. SERT / Sirup Emergency Response Team, SERT volné sdružení hackerů Komenského university v Bratislavě. Většinou se zamě­řoval na boj s nelegálním softwarem warez. Skupina se rozpadla zásahem vedení university, z níž hackeři útočili. Tři studenti byli vyloučeni. prielom #2, 26.2.98, http://hysteria.sk/prielom/

2. Termín počítačového slangu označující autorská díla, se kte­rými je nakládáno v rozporu s autorským právem. http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Warez

3. Nejznámější školní warez server se byl „kmotr.zf.jcu.cz“ na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích

4. Czech Emergency Response Team, společná značka zhruba deseti hackerů.

5. Zkušenosti zakládajících členů z praktik českých a slovenských providerů a freemailových služeb vedly k zakoupení vlastního serveru, který hlavně sloužil jako dočasná autonomní zóna, kde měli uživatelé své soukromí pod vlastní kontrolou.

6. Bluediving je napsán v programovacím jazyce C a Perl, licen­cován pod GPL a je ovládán přes terminál. Celý projekt byl od­startován v roce 2004 Bastianem Ballmanem. Na vývoji se dále podílel Marcel Holtmann, Martin Herford a Collin Mulliner z trifinite.group,dálePierreBetouin,OllieWhitehouse,MartinKarger, John Cartwright, ^_^ a Petr.

7. CAPTCHA je Turingův test, který se na webu používá ve snaze automaticky odlišit skutečné uživatele od robotů. cs.wikipedia.org/wiki/CAPTCHA

Nahoře: menu Bluedivingu.

 

František Zachoval je specialista na nová média, pracu­je v Digilabu na AVU v Praze.

Find more stories

Články