3 x 1 + 1 = Manifesta 7

11. 7. 2008

NÁZEV TOHOTO TEXTU má naznačit, že Manifesta 7 (M7), která se letos koná v malebném hornatém regionu Trentino – Jižní Tyrolsko v Itálii má cosi společného s matematikou: čísly, počty, sčítáním a násobením. Zakladatelé bienále Manifesta (M1, 1996) ji koncipovali na půdorysu nově vznikající Evropy jako projekt reálně evropský, který západ i východ aktivizoval pro vytváření prostor střetu a diskuse mezi umělci a teoretiky z obou jejích dosud rozdělených částí. To, spolu s požadavkem na čerstvost nových umělců a inovativnost kurátorského konceptu, tvořilo a tvoří její pověst. Jak tedy Manifesta 7 dostála této pověsti, jsou výchozí premisy Manifesty ještě aktuální, co M7 přinesla, formulovala, odkryla? Na M7 na rozdíl od minulosti návštěvník nestanul před jednou výstavou, ale skládala se ze tří + jedné výstavy – každý ze tří kurátorů (a ve spolupráci s přizvanými týmy) vytvořil vlastní výstavu + vznikla 1 výstava společná (Fortezza/Franzensfeste). Po projití všech výstavních prostorů, které mi trvalo více než tři dny, se mi zdálo, že největším problémem této výstavy je její fyzické měřítko. Velikost takto složené přehlídky vyplynula jako samozřejmost, ale unikla tak kontrole a celkové úvaze. Právě proto je pro diváka tato samozřejmá monumentalita těžko překonatelnou překážkou. Manifesta 7 (180 umělců) se díky svému nakynutí do 3+1 výstavy přiřadila k akcím, jako je Documenta nebo Art Fair v Basileji, které neposkytují prostor pro kontemplaci a zostřené vnímání jednotlivých prací. V celku se M7 rozpadá a těžko se o ní dá říci více, než že je adicí tří velkých výstav a výsledkem vnější mechaniky velikosti prostorů a peněz, které byly k dispozici. Významově i instalačně sevřená a nejpřesvědčivější byla výstava Duše (aneb Mnoho problémů se stěhováním duší) / THE SOUL (or, Much Trouble in the Transportation of Souls) ve velké budově poštovního paláce v Trentu (kurátoři Anselm Franke a Hila Peleg). Téma stěhování duší není kurátory chápáno doslovně ani nijak deskriptivně, ale jako metafora, anebo spíše intelektuální hyperbola pro to, jak dnes začít mluvit o věcech, které jsou mimo deskriptivní racionalitu. Jaký je stav duše, psýché, emocí, imaginace, fantazie ve vyostřeně individualizovaném světě instrumentalizované moci? Tato výstava je významným obratem od pojmenování k ukazování a bude mít v budoucnosti nepochybně největší rezonanci. Výstava Principle Hope Adama Budaka a spolupracujícího týmu si jako základní cíl postavila formulovat dočasné koncepty nové ekologie veřejného prostoru. Téma intelektuálně zajímavé a zodpovědné takové zůstává v katalogu, ale ve výstavě samotné se intelektuální diskurz odráží spíše ilustrativně a nahodile. Jsme zde svědky poměrně často se vyskytující paralelity psaného a myšleného s realitou výstavy, která je vposledku vždy dočasné zřetězení jednotlivých uměleckých prací v určitém prostoru. Výstava je inspirativní díky několika výjimečně silným pracím umělců jako Tim Etchells, João Maria Gusmão + Pedro Paiva. Výstava The Rest of Now (Raqs Media Collective) obrací poetickým způsobem naši pozornost k tomu, co zůstává jako zbytek, odpad, odřezek po hlavním předmětu výroby (nebo jakéhokoliv procesu). Tato výstava působí nejvíce procesuálně a silně zdůrazňuje sociální a aktivistické pozice v současné umělecké práci. Z hlediska českého zastoupení byly na M7 přítomny dvě umělkyně – Barbora Klímová a Kateřina Šedá, což potěší. Jejich práce nebyly pro českého diváka překvapením ale můj dojem byl, že především práce Kateřiny Šedé by zasloužila přesnější způsob prostorové instalace.
Vzhledem k celku M7 a skicovitosti těchto poznámek se mi jako adekvátní jeví spíše aditivně vyjmenovat pár jmen umělců, jejichž práce mně zaujaly namísto popisů a situačních rozborů:
Daninel Knorr, Joachim Koester, João Maria Gusmão + Pedro Paiva, Guido van der Werve, Karl Holmqvist, Omer Fast, Valérie Mréjen, Teresa Margolles, Tim Etchells, Michael Snow, Harun Farocki, Graham Har-wood, Richard Wright and Matsuko Yokokoji, Rosalind Nashashibi, Uqbar Foundation (Mariana Castillo Deball, Irene Kopelman).

 

Manifesta 7, 19. 07. – 02. 11. 2008, místa: Bolzano, Trento Roveretto, Fortezza/Franzensfeste, více na www.manifesta7.it

 

João Maria Gusmão + Pedro Paiva, Hlava Herakleita (Heraclitus Head), 2008, foto: archiv Manifesta.

 

Vít Havránek je kurátor a teoretik současného umění.

Find more stories

Články